Mám teď trochu volněji a tak jsem se (rád) upsal k několikerému povídání o Hayduke Trailu s promítáním fotek. Nejprve jsme si to vyzkoušeli spolu s Footprintem na Festivalu Nalehka a libovali jsme si, že se nám spolu nejen dobře šlape, ale i vypráví. Proto … Číst dále…HDT promítání a dva rozhovory
Kdyby mi před rokem někdo řekl, že absolvuji celý Hayduke Trail, asi bych mu nevěřil. V pověstech vyprávějících se v thruhike komunitě je tahle stezka opředena legendami. Prý je to nejbrutálnější trail v celých Spojených státech, jen pro ty nejdrsnější z drsných. Postupem času jsem … Číst dále…HDT ohlédnutí
Skoro celý devítihodinový let prospím. Teda, není to nijak hluboký spánek. Letím prvně Dreamlinerem a jeho sedačky jsou sice pohodlné na sezení (překvapivě máme dost prostoru na nohy), ale na spánek jsem nic horšího nezažil. Alespoň mi to uteklo celkem rychle. V Amsterodamu zažíváme trochu … Číst dále…HDT návrat 3. den
Špatně se nám spí, je horko a dusno. Budíme se v 5:30, rychlá sprcha a běžíme si dát motelovou snídani, která se podává od šesti. Kdo to zažil, ví, že je to spíš formální záležitost: kafe, vafle z vaflovače, umělohmotný bagel, vaječná placka, dost pravděpodobně … Číst dále…HDT návrat 2. den
Budíme se bez budíku okolo sedmé. Kolem postává mlsný jelínek, který prý krade nehlídané jídlo. U nás už není moc co ukrást. Při odchodu opět vidíme tlačící se dav před půjčovnou neoprénů. Jen nás to utvrzuje v rozhodnutí už nikam nechodit a zachovat si v … Číst dále…HDT návrat 1. den
V noci bylo skutečně teplo, přestože lehce pofukoval vítr. Vstáváme v půl sedmé a za čtyřicet minut pokračujeme ve stoupání směr sever. Otevírají se nám výhledy na Zion, překračujeme hranice národního parku. Po osmé usedáme na náš poslední snídaňový výhled. Ani už nemáme hlad, jak … Číst dále…HDT 44. den
Díky tomu, že už spíme o něco výše (1.700 m.n.m.), máme ráno -3°C. Vyrážíme v 5:35. Teda vlastně až v 6:35, protože už zase jedeme podle utažského času. V mapě je poznámka, že následující úsek je velmi písčitý. A je to pravda. Slunce od rána … Číst dále…HDT 43. den
Vítr v noci ustává. Jen mě nad ránem probudí divný šustot. Nejprve se leknu, že se mi do batohu dostala myš. Ale pak zjistím, že jsou to moje ruce šátrající v pytli na jídlo mezi prázdnými obaly od Snickersek po něčem k zakousnutí. Marně. Můžeme … Číst dále…HDT 42. den
Kolem třetí se zvedá nárazový vítr, který všechny budí. Tušit to večer, asi bychom stavěli stany. Ale vytrváme, tak jak jsme. Vstáváme brzy, ve 4:55 už šlapeme. Chceme toho mít co nejvíc ujito dřív, než začne naplno pálit slunce. Široký Hack Canyon se pozvolna zavírá. … Číst dále…HDT 41. den
I dnes to je velmi teplá noc, spím přikrytý jen tak zpola. Hukot vody s přehledem až do rána překřikuje armáda cvrčků. V 5:15 vyrážíme na naše „hřiště“ plné kamení, přeskakovaček, přelézaček, podlézaček a brouzdališť. Jdeme dál na sever Kanab Creek Canyonem a cesta je … Číst dále…HDT 40. den
Noc zůstala velmi teplá, přestože hodně foukalo. Ráno je 15°C. Výhled ze spacáku po probuzení je k nezaplacení. Pramen Thunder River chrlící hektolitry vody ze skalní praskliny je opravdu velkolepý. Damajkyč večer zjistil, že ztratil sluneční brýle. Je přesvědčen, že mu vypadly při dobírání vody … Číst dále…HDT 39. den
Noc byla klidná, po dlouhé době bez větru. Trochu mě ráno poleká, když zjistím, že strom deset metrů ode mne má úplně prohořelý kmen. Po lesní cestě pokračujeme ještě další dvě míle, až dojdeme na okraj Grand Canyonu. Naposledy si vychutnáváme pohled na něj. Ještě … Číst dále…HDT 38. den