Užil jsem si Bed, užívám si i Breakfast. Přebaluji batoh do „módu letadlo“ a dávám si ještě jednu předodletovou sprchu. Ráno mi znovu dochází, proč mám na trailech raději hostely před spaním hotelového typu. Člověk má větší interakci s ostatními. A to jsou v „trailových“ městech většinou lidé z „našeho kmene“. Včera večer jsem se s párem z nich jen pozdravil na chodbě, ale na větší rozhovor nebyl prostor.
Letí mi to až večer, ještě musím zabít pár hodin času. Před jedenáctou vyrážím ještě jednou na obchůzku města, tentokrát už s batohem na zádech.
Možná za to mohl včerejší déšť, nebo se na mně začalo projevovat post hike blues, ale dnes musím vzít svůj včerejší přísný odsudek města zpět. Tak pořád to není žádný architektonický skvost, chápu proč jsou Švédové tak unesení z Prahy. Ale ve slunci a s lidmi v ulicích to vypadá jako fajn místo k životu.
Prolezu si kostel, navštívím galerii a muzeum.
Nejvíce mě zaujme expozice věnovaná experimentální archeologii. Před 25 lety jsem se podílel na natáčení dokumentu věnujícímu se stejnému tématu (Úsvit géniů) a od té doby mě to téma zajímá.
Zajdu si na oběd, ještě se chvíli courám, ale ve tři už zamířím na letiště. Vím, že je to marginální, ale překvapí mě, že tu mají USB zásuvky na dobíjení telefonů i v autobusech městské hromadné dopravy.
Na letišti obmotám batoh potravinovou fólií a odhazuji ho na samoobslužný bag drop pás s nadějí, že se s ním zítra setkám v Praze.
A pak tři hodiny čekám v terminále na své první letadlo do Stockholmu. Teda vlastně čtyři, letadlo má hodinu zpoždění. Většinu času si čtu, což je činnost, která mi obvykle na trailu hodně chybí.
Let je docela divoký, máme velké turbulence. V půl desáté přistáváme. Čeká mě další letištní přespávačka. Do půlnoci se udržuji četbou ve vzpřímené poloze, ale pak už vytahuji z batůžku karimatku a uléhám na lavici ke krátkému spánku.
Skvělé počtení. Děkuji za reportáž. Btw. USB nabíječky jsou i v MHD v Ostravě.