Jak vzniká tento blog

Toto je takové malé technické okénko, neboť se mne stále někdo dotazuje jakým způsobem blog píši a spravuji.

Na počátku stál můj děda Karel. Nezažili jsme se, zemřel tři roky před mým narozením. Ale zůstala po něm řada deníků. V nich byly popsány nejen zásadní události, jako zážitky z první světové války, nebo srpnové okupace, ale i to, co měl který den k obědu a jaké bylo počasí. Ty deníky mi ho strašně přiblížili. Zjistil jsem z nich, kolik toho máme vlastně společného. Podobně jsem se „potkal“ i s tátou, když jsem četl jeho knížku o zkušenostech z námořního plachtaření. A tak jsem si od sedmnácti let začal vést deník vlastní. Nejprve psaný rukou, pak vyťukávaný na psacím stroji, posléze na počítači do Wordovského dokumentu. Poté přišla doba specializovaných aplikací a já přešel na multiplatformový program Day One. I přes některé jeho nedostatky jsem u něj vytrval dodnes.

Když jsem v roce 2015 vyrážel na Camino, blog neexistoval, pouze tento můj soukromý deník. Vyťukával jsem ho každý večer v aplikaci Day One na telefonu, nesnažil jsem se o žádné hluboké myšlenky, prostě jen záznam dne pro uchování vzpomínek: kde jsem spal, kudy jsem šel, koho jsem potkal, co jsem jedl a jaké jsem měl počasí. Ale téměř každý den jsem byl bombardován dotazy rodiny a přátel: jaké to je, jestli už mám nohy plné puchýřů, jestli jsem v pořádku… Po pár dnech odpovídání každému zvlášť jsem si řekl: když už mám tak jako tak psaný deník, proč ho jednoduše nedám online, ať si moji nejbližší přečtou jak se mám. Bude to tak nejsnazší pro všechny. V té době byla nejdostupnější a nejjednodušší na správu platforma Blogspot na Googlu. A tak jsem tam začal kopírovat své denní zápisy, pouze jsem vynechával soukromé poznámky, které byly tak osobní, že do nich nikomu nic není (tak je tomu dodnes). Používal jsem již neexistující nativní aplikaci Blogger. U toho zůstalo i po tři následující cesty.

Mezitím se počet čtenářů k mému překvapení značně rozrostl („koho může zajímat v kolik jsem vstával a co jsem měl k obědu?“) a já musel začít brát psaní blogu vážně. Trochu mě k tomu donutilo i rozhodnutí firmy Google poslat jejich blogovací platformu k ledu. Pořídil jsem si vlastní doménu, přešel na platformu WordPress a umístil blog na soukromý server. Tímto děkuji příteli Jakubovi Černému a firmě amagical.net za hosting a veškerou technickosprávní podporu!

Takže celý postup psaní blogu dnes (podzim 2019) vypadá následovně.

Přes den si píšu v krátkých heslech poznámky. Časy, jména lidí které potkám, události dne, věci co mě napadají. Občas poznámku nahradím fotkou. Večer z foťáku (Sony RX100) stáhnu fotky do iPhonu, bezdrátově, pomocí aplikace Imaging Edge Mobile (určená pro komunikaci s fotoaparáty Sony). Všechny se automaticky zálohují na iCloud, takže i kdyby došlo ke ztrátě foťáku a telefonu, minimálně část obrázků zůstane zachráněna v plné kvalitě. Dávám si limit 10 fotek na den. To je to, co deníková aplikace umožňuje uložit v jednom denním zápisu (ve své bezplatné verzi), ale myslím, že takové omezení je vlastně výhodné. Jinak bych totiž deník fotkami přeplácal a jejich úroveň by šla zákonitě dolů. Fotky upravuji v aplikaci Snapseed a následně zmenšuji jejich rozlišení na šířku 1.024 pixelů (doporučení WordPressu) pomocí aplikace Batch Resize.

Ujitou vzdálenost, případně překonané převýšení vyčtu z nějaké aplikace (Mapy.cz, Guthook, Maps.me, Komoot…) nebo prostě postaru odečtu z mapy.

Pak přichází vlastní psaní, jedním prstem vše vyťukat do iPhonu v Day One. Někdy dokážu část rozepsat už přes den o pauzách, tedy pouze pokud jdu sám. Ale ještě častější je, že přes den ani večer nezvládnu nic. Jsem z toho všeho škrábání se po kopcích tak ucaprtán, že přes zavírající se oči prostě nedokážu udržet koncentraci. Jdu tedy spát a psaní deníku nechávám na „noční směnu“. Nařídím si budíka na čas mezi 1:00 – 3:00 ráno. To už jsem celkem odpočatý a jsem schopný zápis provést. Na CDT 2018 takhle vzniklo 95% záznamů. Pak si ještě hodinu, dvě pospím a po probuzení zápis překontroluji. Stejně mi toho spousta uteče, na základce i střední jsem z češtiny propadal.

Pokud jsem na telefonním signálu (většinou ne), zápis zkopíruji a pomocí aplikace WordPress nahraji na server. Někdy to trvá déle, než se mi podaří nějaký datový signál zachytit a upload provést. Nejdéle to bylo tuším 10 dní. Občas zápasím i s kvalitou signálu, odmítají se mi nahrát fotky, špatným uložením se zapíše špatné datum (aplikace nativně přiřazuje datum uploadu) a tak dál. Zkrátka, celý proces vzniku jednoho denního zápisu mi zabere zhruba dvě hodiny. Když to vynásobím dny na trailu, dostanu počet hodin, o které jsem spal méně, než kdybych si deník nevedl. Tak třeba v případě CDT to bylo 284 hodin upřeného spánku…

Přiznávám že jsou dny, kdybych se na to nejraději vykašlal. Ale mám spoustu pozitivních reakcí (občas se najde i negativní, nicméně i pro ty mám pochopení), takže vím, že by to pár lidí mrzelo. Tomuhle vnějšímu tlaku jsem vlastně vděčný. Nutí mě to k disciplíně a díky tomu mám všechny vzpomínky zakonzervované, navzdory své průtokové paměti. A doufám, že třeba i moji potomci budou mít jednou šanci se se mnou potkat tak, jako já jsem se setkal se svým dědou díky jeho deníkům.

2 Replies to “Jak vzniká tento blog”

  1. Kubo, moc děkuji za cené informace. Po všech směrech jsi pro mě velkou inspirací a motivací. 👌👟🏕⛰💚

    1. S tou češtinou jsem na tom bledě, tak se za tu hrubku (cené/cenné) omlouvám. Chtěla jsem to opravit, ale už to nejde…Ale ty to snad pochopíš. 😁

Přidat komentář