Ráno si v ještě spící chalupě dělám královskou teplou snídani.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2023/08/0bd88572-2a77-4874-8462-2d77855ce665-1324-000001b597ad95ba_file.jpg)
Odcházím v 7:30. Od počátku nasazuji loudavé procházkové tempo. Před sebou mám 81 kilometrů, na které mám čtyři dny. Pokud nenastane nějaká nepředvídaná situace, u loudání už zůstanu. Zamířím východojihovýchodním směrem na Kvikkjokk. Obloha je zcela zamračená, teplota 16°C, ale po včerejším vichru ani památka. Vane jen lehký větřík (2 Bf). Jdu na úpatí malého hřebene. Terén je členitý a já mám chvíli pocit, jako bych byl obr procházející horskou krajinou zmenšenou v poměru jedna ku desíti.
V 8:45 docházím k jezeru Lámivatnet, které obcházím po jeho severní straně.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2023/08/992f0620-dc5f-4402-b3ef-84271be1a641-1324-000001b597b7b7ca_file.jpg)
Lars mě včera varoval, ať jdu raději stranou jižní. Na severu je víc přítoků do jezera a po deštích a bouřích posledních dní prý mají být značně rozvodněné s nebezpečnými brody. Nedám na něj a držím se oficiální trasy. Ano, vody tu teče hodně. Ale většinou je nějak přemostěná, byť to nejsou lávky nijak luxusní.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2023/08/0266eb41-fce3-4d60-b527-79d278d1c6d6-1324-000001b597c154b2_file.jpg)
Asi pět minut pozoruji osamělého soba. Nejvíc mě fascinuje, když zakloní hlavu a začne si vlastním parožím rozkošnicky drbat bok.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2023/08/b758d3db-b5e1-4794-a08c-627522ab8245-1324-000001b597cc77cf_file.jpg)
V 10:45 konečně docházím k většímu potoku s pořádaným průtokem, který na první pohled vypadá divoce. Samotný brod ale nakonec patří k těm jednodušším, a to i na místní poměry.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2023/08/6d1e636c-7b2e-459a-b3f9-5730b2a93e21-1324-000001b597e413f0_file.jpg)
Co chvíli zaklekám do borůvčí, které se jen modrá. Mám pocit, že ve mně borůvky mizí po kilech. Za chvíli mám modrý nejen jazyk a dlaně, ale i kolena.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2023/08/dd3c3ea5-b03d-4105-b2f1-bdc4d36be597-1324-000001b597efbec7_file.jpg)
Opouštím jezero Lámivatnet. U jednoho z mnoha dalších bezejmenných jezer si v půl jedné dělám devadesátiminutovou siestu. Dnes dojde i na spánek. Jen mě v něm ruší kdákání neúnavného kačera, namlouvajícího si osamělou kačenu.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2023/08/49bcf71d-d223-42c5-b0e0-749b6835b5f2-1324-000001b597f6581c_file.jpg)
Celé dopoledne jsem lehce nastoupával, teď naopak začnu klesat. Úplně naposledy přecházím státní hranici z Norska do Švédska. Už ho neopustím. Záhy ztrácím značení a trail. Ani se moc nesnažím je najít. Následujících pět kilometrů mám jít podél řeky Lájrrojáhká, není se kam ztratit. Jen to znamená neustálé vyhýbání se pasážím mokřin a nevyhnutelně i procházení skrze ně.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2023/08/9fd4fcd1-daff-4b7e-a09c-853afbe1ca9d-1324-000001b59802b74c_file.jpg)
Vím, že při ústí řeky do dalšího jezera musím přejít na levý břeh a moc doufám v hodně široký brod, nebo ideálně most, protože korytem se žene veliké množství zakalené vody, kterou bych moc procházet nechtěl.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2023/08/f662db61-41bc-4215-8cc2-deb2e8160030-1324-000001b5980f0541_file.jpg)
Nakonec je má touha po mostě vyslyšena, a já se tak v 16:50 opět chytám trailu.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2023/08/28a1ffc9-0b96-46ef-9288-839ef07c04d7-1324-000001b5981af54d_file.jpg)
Dál jdu rovinou a v 17:45 míjím chatu Pieskehaure Fjällstuga. Už se mi nechce pokračovat o moc dále, takže jen mi chata zmizí z dohledu, nacházím si suchou vyvýšeninu a stavím stan.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2023/08/d7591e75-5548-4736-8bb9-a108974e9602-1324-000001b59824b533_file.jpg)
Trochu mě znervózňuje fakt, že jsem v otevřené krajině bez možnosti skrýt se před větrem za jakoukoli terénní vlnu. Momentálně vane jen slabý vítr 2-3 Bf. A podle ranní předpovědi by moc foukat nemělo. Ani pršet ne. Což ve výsledku znamená, že jakmile stan dostavím a uložím si do něj věci, spouští se déšť. Zase mi to jednou vyšlo akorát přesně. Prší jen 30 minut, a pak nastává bezvětří. Do říše snů se dnes propadám už před devátou.
25 km (celkem 725 km)
Tak dnes jsi poprvé opustil E1, chvíli po SUL 18, ale za chatou i tato značka mizí! Jak tě budu dál sledovat?