Pacifickou hřebenovkou z mexické hranice do Kanady.
Jediná nevýhoda tohoto kempu jsou koleje, které vedou pár metrů od něj. Hluk projíždějících vlaků jako takových nevadí, ale páni strojvůdci poctivě a dlouze houkají. Taky jsem se ráno dočetl v Yogi’s booku že: Trains go through town all night long blaring their horns REAL … Číst dále…PCT 33. den
Pozdě vstávám. Dlouho si u snídaně povídám s Buffem (62, Severní Kalifornie), který dělá vrchní sestru v nemocnici na chirurgii. Vypraví mi jeho zápalu pro zahradničení a včelaření. Už musel cestu několikrát přerušit kvůli zdravotním problémům a nohám, ale vždycky se na trail vrátí. S … Číst dále…PCT 34. den
Vítr v noci výrazně zesílil (4Bf), bylo to stejné jako tři noci zpátky, kdy mi vítr sfoukl stan. Tentokrát jsem byl lépe připravený. Jednak jsem byl schovaný na závětrné straně křoviska, což trochu pomohlo. Jeden kotvící špagát jsem měl uvázaný přímo na něm a přibyl … Číst dále…PCT 35. den
Noc byla klidná, budím se do slunce. Vyrážím v sedm. Cesta jde nezvykle dlouho lesem, poprvé od startu slyším zpívat ptáky. Cedule upozorňují, že procházím skrz soukromé pozemky a že mohu narazit na pasoucí se zvířata. V dálce opravdu občas zabučí kráva a stepuji … Číst dále…PCT 36. den
Doplním vodu na plný stav a v sedm vyrážím na nejdelší suchou pouštní etapu. Les postupně ustupuje, krajina se začíná vlnit, na obzoru se objevují hory. V devět si vylezu na skalku s výhledem a snídám. Pak se stromy ztrácí úplně. Na registru na míli … Číst dále…PCT 37. den
Večer jsem vypnul tarp tak, že stěny fungují jako membrány a při každém závanu větru (1-2Bf) se rozezvučí jako bubínek, nebo jako struna. Po hodině to nevydržím, povolím pnutí a je klid. Vyrážím v sedm a hned nastoupám půl kilometru na 2.130m.n.m. Tam posnídám. Připojí … Číst dále…PCT 38. den
Noc úplně bez větru, nezvyklé teplo. Když jsem dofiltrovával vodu, trhnul se mi filtrovací vak (Sawyer). Vím že se jim to stává, a jsem rád, že se mi to přihodilo až teď, na konci jižní Kalifornie. Od Kennedy Meadows dál bude vody spousta a já … Číst dále…PCT 39. den
Přestože jsme spali na nekrytém ostrohu a večer nám za humny hřmělo, prožili jsme klidnou noc. Už měsíc se mi každou noc zdá téměř identický sen. Jsem v něm doma, nebo v práci, prostě někde v Čechách. V určitý moment mi dojde, že jsem byl na … Číst dále…PCT 40. den
V noci si vedle nás ještě ustlal zrzavý Water Boy (30, Washington), kterého poslední dva dny pravidelně potkáváme. Noci jsou čím dál teplejší. Začínám netradičně sestupem do údolí (6:50). Tam jsem po dvou mílích a dál už mne dnes čeká jen rovina. Snídám v … Číst dále…PCT 41. den
Třetí zero day. Ráno pendluje mezi obchodem a 2.7 míle vzdáleným sezóním barem Grumpy Bears pickup, který sváží hikery toužící po vysoko kalorické snídani. Bar má i wifi, ale s tak mizerným připojením, že se mi ani nepodaří dát na blog záznamy za poslední tři dny. Následující … Číst dále…PCT 42. den
Ještě tu strávím jeden den. Na jednu stranu mne nicnedělání ubíjí, ale můžu se na to dívat jako na dobrou terapii pro svou workoholickou povahu. Dohodl jsem se Cookie Monsterem a Machine Mamma, že bychom zase chvíli šlapali spolu. A kluci mne přehlasovali – místo … Číst dále…PCT 43. den
Budím se v půl šesté a pak už jen netrpělivě stepuju, kdy budou kluci nasnídaní a připravení vyrazit. Trvali na snídaní, kterou od půl osmé chystal General store na terase. Jenže pak zjistili, že jim někdo sebral jejich GoPro, které si dali nabít do zásuvky. Není … Číst dále…PCT 44. den