Večer jsem vypnul tarp tak, že stěny fungují jako membrány a při každém závanu větru (1–2 Bf) se rozezvučí jako bubínek, nebo jako struna. Po hodině to nevydržím, povolím pnutí a je klid.
Pak zapadnem do lesnatého porostu, teplota kolem 25 °C. Bylo by to ideální sobotní dopoledne, kdyby nám do toho neřvaly motorky a motocary prohánějící se po prašných cestách v okolí. Ale bike your own bike.
V půl dvanácté dáme siestu na malé skalce. Prochází Honza s Kristýnou, včera spali asi míli za mnou.
Na míli 641,5 se PCT napojuje na prašnou polňačku, kolem jen nízké křoví a člověk musí co chvíli uskakovat nějaké motorce, nebo čtyřkolce.
Jsou příjemnější cesty. Abych byl fér, někteří přibrzdili, pozdravili a jeden mi dokonce nabídl drink. Naštěstí se trail po 2,6 míle opět oddělil.
Potřeboval jsem si něco vyřídit s domovem, tak jsem nechal Roller Coastera jít napřed.
Sedíme, žvaníme a já pořád nemůžu odtrhnout oči od jedné z těch dvou holek. Jako bych jí odněkud dobře znal. Takový ten pocit, jako bych ji někde pravidelně vídal. A taky že jo. Půl roku jsem měl její fotku na nočním stolku. Na obálce knížky. Yogi!! Autorka Yogi’s book, bible všech PCT hikerů. Průvodce, podle něhož většina z nás jde. Nikdo asi neví o PCT víc. Jednou za rok sama dělá trail magic a já se do toho dne i místa trefím.
Navíc obě holky znají Pinheada a Stone Dancer, kteří mne loni v Santiagu utvrdili v tom, že mám PCT jít, tak jim alespoň takhle zprostředkovaně můžu poslat poděkování. Po sedmé se holky zvednou, pomůžem jim sbalit všechny věci, loučíme se a jdem si najít místa ke spaní.