Doplním vodu na plný stav a v sedm vyrážím na nejdelší suchou pouštní etapu. Les postupně ustupuje, krajina se začíná vlnit, na obzoru se objevují hory. V devět si vylezu na skalku s výhledem a snídám.
Pak se stromy ztrácí úplně. Na registru na míli 616 nechávám Honzovi a Kristýně vzkaz, kde budu spát.
Teplota stoupá na 33°C. Zrovna když se rozhlížím kolem a říkám si, že se to tu konečně podobá poušti jak ji znám z Tebagy v jižním Tunisu, kde jsem strávil skoro čtvrt roku, málem znovu šlápnu na chřestýše.
Připaluje jako první dny a stín nikde. Až na míli 620.5 objevím pár zakrslých borovic, pro mne je to hotová oáza. Ve stínu jedné z nich trávím siestu.
Pak už mi dělá společnost zase jen písek, slunce a Joshua trees.
Vlastně kecám. Jako před lety v Tunisu i tady mne překvapuje, jak je poušť plná života. Kromě zmíněného chřestýše se tu míhá spousta ještěrek různých velikostí, drobných hlodavců (identifikuju jen čipmanky), velcí zajíci (jackrabbit) a několikrát vyplaším ptactvo uhnízděné v nízkých keřích. Od slunce mi občas uleví mrak. Převýšení je dnes větší než včera, ale není to nic dramatického.
Kolem míle 626 objevuji stopy po důlní těžbě – vstupy do štol a zbytky rezivějící důlní techniky. Za celý den jsem nepotkal jediného člověka.
Kontroluju stav svojí vody – 3 litry jsem vypil, 4 ještě mám. Jsem rád, že jsem si to spočítal dobře a nejsem na kešce závislý. Najdu si svůj plácek, stavím tarp, vařím večeři.
Po mě dorazí už jenom ten pár, který vedle nás spal včera (Storyteller a holka nevím jak se jmenuje). Honza a Kristýna je dopoledne předešli a pak už se neviděli. Zřejmě na siestu sešli z cesty a večer to zapíchli někde dřív.
Koukám na západ slunce, k usínání mi zpívají cikády.
Pěkné zápusky a fotky😊