Noc byla klidná, budím se do slunce. Vyrážím v sedm. Cesta jde nezvykle dlouho lesem, poprvé od startu slyším zpívat ptáky. Cedule upozorňují, že procházím skrz soukromé pozemky a že mohu narazit na pasoucí se zvířata.
Oficiálně už se tohle území řadí k Sieře Nevadě. Mezi Tehachapi a Kennedy Meadows se pouštní charakter mění v horský. Ubývá křoví a Joshua trees, stromy jsou vyšší, stín čím dál hojnější.
Jdu víceméně po vrstevnici, PCT křižuje několik místních trailů. Na míli 608,9 odbočím na nezpevněnou lesní silnici a po ¼ míle dojdu na Landers Meadow Camp. Je to jen plácek s malým ohništěm, ale hlavně je tu poslední voda na dalších 42,4 míle. V tom úseku jsou sice hlášené vodní kešky, ale na ty se nesmím spoléhat. Má průměrná spotřeba je 1 l / 8 mil, ve vedru 1 l / 5 mil. Sedm litrů by mělo stačit. Doráží Honza s Kristýnou, staví stan, vaříme večeři. Oni vaří každý svou, aby se nehádali, na co má kdo chuť. Zkušenost i literatura radí mít jídlo i ve dvojici rozdělené a to včetně drobností, jako jsou sušenky, aby se předešlo konfliktům, že jeden vyjí druhému jeho oblíbený kousky, nebo to, co si šetří na později.
