PCT 35. den

Posted on

Vítr v noci výrazně zesílil (4Bf), bylo to stejné jako tři noci zpátky, kdy mi vítr sfoukl stan. Tentokrát jsem byl lépe připravený. Jednak jsem byl schovaný na závětrné straně křoviska, což trochu pomohlo. Jeden kotvící špagát jsem měl uvázaný přímo na něm a přibyl mi druhý na opačné straně. Stejně to byl celou noc pořádný rachot.

Ale hlavně vložení alumatky přímo do quiltu zafungovalo. Neprofukovalo do něj vůbec a tepelný komfort to zvedlo tak, že jsem se skoro potil.

V 6:15 vyrážím do mraku, teplota 7°C. Nastoupám zhruba do 1.880m a pak víceméně držím výšku. Po 3 mílích vidím stan Honzy a Kristýny. Chci jim hůlkou do písku načmárat vzkaz, ale spíš jsem je tím vylekal.  Zevnitř se ozvou hlasy, tak se jen pozdravíme a šlapu dál. V devět posnídám, ale je to rychlý – pořád je zima, větrno, mlha, sem tam nějaká kapka. Na míli 579.3 mne přivítá známý hluk větrných elektráren. Jsou však ztraceny v mlze – momentální viditelnost je 15-20m.  Později, když viditelnost na chvíli stoupne, zahlédnu alespoň část sloupů.
Tou dobou se PCT napojí na místní horskou nezpevněnou silnici, podle stop je vidět, že ji maji v oblibě zejména motorkáři.

 Kolem jedenácté na chvíli zasvitne slunce. Trvá to tak 5 minut. To už zas jdu po úzké pěšině podél prudkého srázu, jak je tady zvykem. V půl dvanácté docházím na míli 583.3 ke zdroji vody Goldem Oaks Spring. Nevypadá obzvlášť vábně, ale pokud člověk bere vodu z přitékajícího pramínku, je to ok. 

 

Beru 3 litry, další zdroj je za 18 mil. Dávám si siestu, vařím oběd. Koukám do Yogi, co říká o těchto místech a zdůrazňuje, že tato oblast je very very hot and dry. Můj teploměr hlásí 11°C a od té mlhy jsem celý provlhlý. Po hodině přichází Honza s Kristýnou, taky si dávaj pauzu, ale já už jsem docela zmrzlý, tak se dohadujem na místě na spaní a já vyrážím. Když ve tři klesnu pod 1.500m konečně se dostávám pod mrak. 

 

Teplo ale stále není. Cesta je nenáročná, převýšení jsou malá. Tradiční stopy po požáru. Před půl šestou přicházím na míli 592.9, kde je dost plochy na několik stanů. Dalo by se jít dál, ale už takhle jsem šel víc, než kolik jsem chtěl, abych před Kennedy Meadows nabral nějaký čas. Krom naší české trojice jsem za celý den potkal jen jednoho člověkal, zdá se, jakoby všichni ostatní zůstali v Tehachapi. Stavím tarp v závětří mezi stromy a keři. Dnes to vypadá, že budu mít od větru pokoj. Vařím večeři („Hiker box special“) a po 3/4 hodině přichází Kristýna s Honzou. Staví si stan o 30m dál. Chvíli sedí oni u mne, pak se stavím já k nim. Trochu jim závidím, že to riskli s vzali liháč.

 

Ještě není takové sucho, aby na něj byl vydán zákaz a od Sierry dál už to nikdo řešit nebude. Alespoň jsem si jednou v životě vyzkoušel jaký to je vařit na plynu. Dám tři kousky na ukulele, ale protože je pořád zima, brzy sešlost rozpustíme – v půl sedmé mizíme ve spacácích. 

 35km (celkem 1.010km)

Přidat komentář