Pacifickou hřebenovkou z mexické hranice do Kanady.
Chtělo by se spát déle, ale tělo uvyklé na zaběhaný denní režim nám stejně nedovolí spát déle než do půl sedmé a nohy, které jakoby tušily, že se po nich dnes nebude nic chtít, se najednou rozbolavěly. Novel, paní domácí, veze synka do školy, … Číst dále…PCT 21. den
Po probuzení přijde zpráva od Top Notche: šlapal celou noc a teď už je ve městě – čeká tam na nás. To znamená, že i s pasáží kterou udělal včera dopoledne má v nohách 34.5 míle (55km) za 24 hodin. Teď se nemůžem sebrat a … Číst dále…PCT 22. den
K ránu začne studeně pofukovat. Pohled na vycházejicí slunce ze spacáku je opět k nezaplacení. Jednotlivě se vytrácíme. Někdo snídá na místě, někdo cestou. Já si své místo najdu po hodině a při snídani pozoruji mraky, zcela zakrývající L.A. Cesta víceméně kopíruje hřeben a stále … Číst dále…PCT 23. den
Noc byla klidná, teplá – camp je v ďolíku, dobře chráněný před větrem. Vyrážím v 6:15, míjím čtyřstou mili a v půl deváté snídám na tábořišti místních skautů zvaném Camp Glenwood. Mají tu i jednoduchou chajdu a vodu. Za chvíli sem skutečně nějací skautíci přijedou … Číst dále…PCT 24. den
Probouzím se do vysoké oblačnosti. Vyrážím v 5:50, cestou na kopec prochazím mrakem a po 100 výškových metrech už mne začíná hřát slunce. Za první dvě hodiny potkám pouze Allena. Na jeho 71 roků má neuvěřitelný tempo. A skoro omluvně říká, že není thru … Číst dále…PCT 25. den
Celou noc září měsíc jak reflektor. Ráno je nezvykle teplo: 11°C. Vyrážím v půl sedmé. Vylezu z ďolíku a přede mnou se objeví Tři sestry – Three Sisters Rock. Slezu do údolí, projdu kolem velkého a trochu nechutného kempu Acton KOA a kolem Tří sester … Číst dále…PCT 26. den
Pozdní vstávání, dopolední poflakování, lepení bot, zašívání kalhot. Skoro všichni, kteří dorazili jako já včera, zůstávají další noc. Pro mne je další proleželej den po tak krátké době nepředstavitelnej. Navíc, 24 mil odtud se nachází další „povinná“ zastávka – Andersonovic Casa de Luna. Takže v … Číst dále…PCT 27. den
Ještě několikrát se v noci probudím s pocitem, že slyším déšť, ale bylo to zas jen popraskávání drátů na hlavou. Vyrážím v šest. Cesta stoupá a klesá pozvolně, křoví podél cesty je často kolem dvou metrů, takže si člověk připadá jako v aleji, nebo na … Číst dále…PCT 28. den
I snídaně je v Casa de Luna společná. Lívance a kafe. Terry rozdává PCT class 2016 šátky. Kdo ho chce, musí předvést taneční kreaci. Výkony, předváděné většinou bez hudby jsou dost bizarní. Mě naštěstí stačilo zahrát a zazpívat „Five foot two“. Čeká mne další … Číst dále…PCT 29. den
V noci pár lehkých přeháněk. Pořád si říkám, to hned přejde, stavět tarp netřeba, stačí, že jsem se s ním přikryl. Už to slábne. Už zas ne. To přestane. A tak dokola. Výsledkem je, že jsem ráno úplně promočený. A Jan taky. Spolu s ním … Číst dále…PCT 30. den
Dnes je to měsíc, co jsem vyrazil. Příjde mi to jako půl rok. A fantastický je, že mne čeká ještě 4x tolik! Vyrážím v 5:50. Na kopcích na obzoru se válejí mraky, ale nad pouští je obloha čistá. Občas vidím, jak někdo spí hned … Číst dále…PCT 31. den
V noci vítr ještě zesílil. Moc se v tom spát nedalo. Jednak to cloumalo celým tarpem, že vydával zvuk jako uvolněná kosatka ve větru, a pak do něj zespod foukalo. Jak má quilt od ZPacku nedořešené připínaní ke karimatce, foukalo dost i pod něj. Zkrátka … Číst dále…PCT 32. den