V noci pár lehkých přeháněk. Pořád si říkám, to hned přejde, stavět tarp netřeba, stačí, že jsem se s ním přikryl. Už to slábne. Už zas ne. To přestane. A tak dokola. Výsledkem je, že jsem ráno úplně promočený. A Jan taky. Spolu s ním a Julií vyrážíme v půl sedmé. Je mi jasné, že jejich tempu stačit nebudu, ale dáme alespoň kousek spolu.
Jdeme zahaleni mlhou, teplota je stále kolem 7°C. Opouštíme les a zas nás obklopuje známé křoví ve stráni. V půl osmé snídáme.
Počin je to samozřejmě chvályhodný. Většina lidí tu také přespáva, předtím, než se vydají přes nejvyprahlejší část PCT poušť Mojave. Mě se tu ale nelíbí. Připadám si tu trochu jako v Disney landu. Ještě není úplně pozdě a vzhledem k dnešnímu chladnějšímu počasí si říkám, že bych si mohl dopředu něco ukousnout z exponované pouštní etapy. Jan a Julie odtud chtějí taky vypadnout, tak jen dobereme vodu a zase jdeme spolu.
Zakrátko narazíme na Los Angeleský aquadukt, který zásobuje L.A. vodou ze Sierry Nevady, konkrétně řeky Owens River. Z počátku jdeme podél otevřeného kanálu. Pak je voda uzavřená v polozakopaném potrubí, po jehož povrchu kus jdeme.
Obdivujeme se pouštní flóře a vůbec krajině. V těchto místech se nedoporučuje nocovat. Místňáci se tu v noci s oblibou prohánějí na motorkách. Navíc je pátek, o jejich střízlivosti by se dalo pochybovat.
Po čase mizí aquadukt pod zem. O jeho přítomnosti svedčí jen betonová deska, která ho přikrývá a občasný výstup servisní šachty. Začíná se smrákat, ještě se spolu navečeříme a na míli 525.5 to zakempím. Jan s Julií musí pokračovat. Na Jana čeká ve 41 mil vzdáleném Tehachapi na poště resupply box, musí tam být zítra. V neděli pošta nefunguje a v pondělí je svátek, takže taky ne.
moc pekne cteni. jdeme dale 🙂
Podme 😉