I snídaně je v Casa de Luna společná. Lívance a kafe.
Terry rozdává PCT class 2016 šátky. Kdo ho chce, musí předvést taneční kreaci. Výkony, předváděné většinou bez hudby jsou dost bizarní. Mě naštěstí stačilo zahrát a zazpívat „Five foot two“.
Čeká mne další uzavírka kvůli oblasti postižené požárem. Dnes to je 12 mil chůze po rozpáleném silničním asfaltu. Někteří to berou stopem. Já si řekl, že pokud to jen trochu půjde, újdu celou cestu z Mexika do Kanady pěšky, jedno jestli po trailu, nebo nějakou alternativní cestou. Když se na rozloučenou fotím s Terry Anderson, zmáčkne mi u toho zadnici takovým způsobem, že mi málem vyletěj oči z důlků.
Navíc, ona ta cesta po asfaltu není zas tak moc rozdílná od Camina, které jsem absolovoval loni. I to vede podstatnou část po silnici, nebo vedle ní. Alespoň se lépe povídá. V půlce cesty potkáváme malý obchod u pumpy, tak se tam alespoň najíme.
Co mne momentálně trápí víc je rozpálený asfalt. Pěkně nás pálí do chodidel. Jsem zvědav, jestli to bude podobné až půjdem přes poušť Mojave.
Míjíme stanici, kde chovají vlky a pštrosí farmu. I tady narážíme na Puddle-dog bush. Ta potvora tu dokonce kvete.
Konečně po 13.3 mílích narazíme na odbočku, malou pěšinu, která vede přes Lower & Upper Shake Campground zpět na PCT (míle 493.4). Trail vede lesem, úplně jiným charakterem krajiny než včera, či předevčírem. Kdyby mi někdo řekl, že jsme někde ve středních Čechách, nebylo by těžké tomu uvěřit. Celou dobu si se Stretchem intenzivně povídáme. V závěru cesty došlo na principy a pojetí demokracie a svobody zde a v Evropě. Úplně se u toho rozohní, až mám strach, aby to s ním v tom vedru netřísklo. Naštěstí, chvíli po šesté dojdem na míli 498.2 k odbočce na Sawmill Campground, kam po 0.3 míle dojdeme. Prostor je to obrovský, tak nám chvíli trvá, než najdeme Jana a Julii, se kterými jsem si tu dal sraz. Voda je odtud 3/4 míle daleko, ale já mám ještě 2,5 litru. To mi bude k dalšímu spolehlivému zdroji vody 10 mil odtud stačit.
Poprvé po měsíci si měním SIMku v telefonu – místní za českou – a volám domů do banky, co se vlastně děje. Tam mi potvrzují, že platba byla opakovaně vyžádána, ale se údaje z karty neodpovídaly. V bance tedy problém není. Znova vkládám US SIMku, připojím se na svůj účet u místního operátora a opravdu – údaje mé karty, které zadali v prodejně v San Diegu jsou špatné. Za pět minut je po problému. No hlavně že nemusím absolovovat podobnou anabázi jako Jan – tomu zablokovali kartu kvůli podezřelé transakci a trvalo mu to přes tři dny telefonátů, než mu ji jeho německá banka zase zprovoznila…