K ránu začne studeně pofukovat. Pohled na vycházejicí slunce ze spacáku je opět k nezaplacení.
Jednotlivě se vytrácíme. Někdo snídá na místě, někdo cestou. Já si své místo najdu po hodině a při snídani pozoruji mraky, zcela zakrývající L.A.
Cesta víceméně kopíruje hřeben a stále klesá. Na míli 383.7 se nás většina sejde u bohatého pramene vody (Little Jimmy Spring).
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2016/05/DSC02705-1024x683.jpg)
Řeči se vedou na oblíbené téma, tzv. „Gear talk“ – diskuze o vybavení, tentokrát o batozích. Po chvíli doráží i Cookie Monster a Machine Mamma – spali pět mil před Mount Baden-Powell, zato dnes vyrazili už ve 4:00.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2016/05/DSC02707-1024x683.jpg)
Stezka připomíná středoevropské prostředí. Borovice, borůvčí, srázy po stranách nejsou tak strmé. Pobíhá tu míhá spousta čipmanků. V půl dvanácté dorazím po 838 naklesaných metrech na míli 386.1 do Islip Saddle, kterým prochází Highway 2. A co jsem naklesal, musím zase nastoupat. Po hodině si nacházím mítinu ve stínu borovic, dávám si oběd a 90ti minutovou siestu.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2016/05/DSC02710-1024x683.jpg)
Po té se srázy opět přiostřují, hodně klesání, hodně stoupání, ze serpentin se pomalu točí hlava. Na míli 390.2 mne čeká další uzavírka trailu. Tentokrát je to proto, že v oblasti následujících 3.8 mil žije ohrožený druh horské žluté žáby. Alternativní trasa je jen o míli delší, ale skoto tři míle vedou po silnici (Highway 2). Naštěstí tam jezdí tak jedno auto za 5 minut. Zrovna jdu kus cesty se Serenity a Wood Chuck (holky z US kolem 30ti, už je tak týden potkávám), když u nás zastaví motorhome s obytným přívěsem („kapka“), který už několikátý den míjíme v místech, kde stezka křižuje silnici. Jsou v něm manželé kolem 65ti a ptají se na uzávěru trailu. Ukáže se, že ona PCT jde a on na ní vždy někde čeká s bydlíkem. Tohle se mi tu hrozně líbí – každý si to jde podle sebe, a nikdo nikoho neodsuzuje. Není jen jeden správný způsob jak trail absolovovat.
V šest docházím na velké oficiální tábořiště Cooper Canyon Campground (míle 395.2). Že to je oficiální tábořiště se pozná jen podle toho, že jsou tu dvě ohniště, pár z kamenů a hlíny uplácaných kamen na vaření a stranou dřevěná kadibudka.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2016/05/DSC02732-1024x683.jpg)
Už je tu asi deset lidí a přicházejí další známí: Mag, Nate, Serenity, Wood Chuck, Scott, Katrin (21 Německo), „Green Team“ a Cookie Monster s Machine Mamma. Katrin jde mimo jiné celou cestu v „bosích botách“, žabích five fingers. Hoří oheň, dnes je to společenské. Jeden kluk tu slaví 47. narozeniny, tak se decentně slaví: čajem a pudinkem. V devět už většina spí.