Po probuzení přijde zpráva od Top Notche: šlapal celou noc a teď už je ve městě – čeká tam na nás. To znamená, že i s pasáží kterou udělal včera dopoledne má v nohách 34.5 míle (55km) za 24 hodin. Teď se nemůžem sebrat a a odstopovat rovnou na trail head, to by bylo sprostý. Cestou do centra nám sám od sebe zastaví chlápek s pickupem a doveze nás na korbě do centra.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2016/05/DSC02598-1024x683.jpg)
Top Notch je úplně hotový, 26 hodin nezahmouřil oko. Pierre čeká na platební kartu, kterou ztratil, nová má dorazit dnes poštou. Kaya má asi zánět šlach a potřebuje nový boty. Jediný co pro ní můžu udělat je nechat jí svůj Flector gel a hučet do ní, ať si dá týden oraz.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2016/05/DSC02596-1024x682.jpg)
Oproti tomu je můj trabl zcela marginálni – zlomené sluneční brýle. To spraví tejpa. Sedíme v kavárně a čekáme, až se Top Notch oklepe, jen abychom se dostali z města a zakempili nějaké tři míle za trail headem, ale čím dál víc je jasné, že už se dnes nezvedne. A Kaya taky nevypadá, že by se jí chtělo. Jenže já už bych další „zero“ ve městě nezvládl, obzvlášť když vím, že příští den by se nevyrazilo dřív než v jedenáct. A kluci francouzští už jsou na cestě. Takže se domlouváme, že Top Notch a Kaya zůstanou spolu ve městě a já půjdu jen kousek, aby měli možnost mne dohnat. A to ještě není jasné, nepojede-li Kaya do L.A. nebo San Bernardina pro nové boty. Prostě ve 14:00 začnu stopovat a za deset minut už jsem tam, kde jsem předevčírem trail opustil.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2016/05/DSC02615-1024x683.jpg)
Jsou to jen ostrůvky, občas se dají obejít, občas se musí projít skrz ně. Na vrcholu (míle 377.9) jsem ve čtvrt na šest. Už je tu Mag a Nate a ještě jeden kluk. Sedíme, postupně přicházejí další, mezi nima Scott a Lapsang. Rozhodnu se zůstat tu přes noc, Mag s Natem a nějteří další odcházejí, zůstává nás tu šest. Všichni žvaní, chystají večeře, místa ke spaní, ale najednou jako když utne.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2016/05/DSC02661-1024x683.jpg)
Slunce se dotklo obzoru, všichni přestali dělat co zrovna dělali a pozorují to divadlo. Západ slunce jsme viděli každej tisíckrát, ale tady najednou, jako by se v nás probudila nějaká prehistorická zkušenost.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2016/05/DSC02666-1024x683.jpg)
Nikdo ani nešpitne, jen sedíme a tiše civíme. Jako by se každý modlil k Bohu kterého zrovna vyznává. Trvá to snad patnáct minut.
Pak zas střih – a všichni pokračují v hovoru a předchozí činnosti, jako by se nic nestalo. Nikdo o tom nemluví.
Dorazí ještě pár opozdilců a na jihozápadě se pod náma rozzáří Los Angeles. Dnes spí všichni pod širákem. Shodujem se, že je to zatím nejhezčí místo na spaní od začátku trailu.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2016/05/DSC02687-1-1024x683.jpg)
Pro mne je to ještě umocněno tím, že spím na vrcholku hory pojmenované po zakladateli hnutí, které na mne mělo v letech dospívání největší vliv. Kdyby mi tenkrát v hlubokém bolševismu někdo řekl, co budu dnes prožívat, rozhodně bych mu to neuvěřil.
Dodatečné přičítám zápisky a je to prostě boží.