V noci si vedle nás ještě ustlal zrzavý Water Boy (30, Washington), kterého poslední dva dny pravidelně potkáváme. Noci jsou čím dál teplejší. Začínám netradičně sestupem do údolí (6:50). Tam jsem po dvou mílích a dál už mne dnes čeká jen rovina.
Snídám v půlce dnešní trasy (8:30). Příjde mi, že slunce už od chvíle kdy vyšlo připaluje víc, než obvykle. Za chvíli mne po mnoha dnech přivítá řeka – South Fork Kern River – a já vím, že poušť mám definitivně za sebou. Míjím značku 700.míle.
Na míli 702.2 opouštím trail a po Sherman Pass Road docházím 0.7 míle do Kennedy Meadows. Není to město, ani vesnice. Nejblíž snad osada. Ale uprostřed stojí středobod místního hikerského života – General store. Malý obchod se smíšeným zbožím, jak říká průvodce with reasonable prices. Má pračku k použití, terasu, kde se odpoledne dělají burgery. Ale hlavně je to místo, kam si všichni posílají resupply boxy s výbavou na sníh. Za obchodem mají dvě sprchy a plácek, kde mohou hikeři stanovat, či přespat v postaveném tee-pee. A nebo mohou do oficiálního dvě a půl míle vzdáleného kempu.
Když docházím, přivítá mne z terasy potlesk. Takhle se tu tradičně vítá každý, kdo došel až sem. Znamená to, že patří mezi těch 60% šťastných, kteří zvládli první čtvrtinu trailu.
Najdu si místo za krámem, postavím si tam tarp. Za opětovného potlesku doráží známí – Roller Coaster, Honza, Kristýna, Stretch, Water Boy… Sedí se na terase, popíjí se, někdo si čte, někdo hraje šachy, nebo jenga.
Není tu telefonní signál, internet, ani zavedená elektřina (obchod má vlastní naftový generátor). A přesto je to místo neuvěřitelně živý. Za všech září nadšení, že sem dorazili a nabírají síly na následující etapu.
Balíků tu na hikery čeká taková spousta (někteří jich tu mají i sedm, jak si postupně doobjednávali věci v eshopech), že to chvíli trvá, než najdou ten váš. Mají jich plné dvě místnosti a kontejner za barákem. Na jednu pračku je tu dlouhý seznam uchazečů. Napsal jsem se na něj v poledne a obávám se, že se na mne dostane až zítra. Ale stále není kam spěchat, zítra budu mít „zero“.
Můj balík najdou až po čtyřech hodinách. Konečně mám zase boty a ne „sandály“.
Kupuju si svůj bear canister a snažím se do něj nacpat jídlo na 8 dní. Na poprvé se mi to nepovede. Musím přehodnotit, co vzít sebou a co nechat v hiker boxu. Některá jídla přebaluji z velkých tvrzených obalu, ve kterých je navíc vzduch; do zip locků (uzavíratelných igelitových sáčků). A to se mi tam ještě musí vejít krémy (zubní pasta, sun block) a odpadky (trash bag).
Večer si pak povídám se Stretchem, který si leduje namožená kolena.
Pozítří začíná s pětidenním kurzem pohybu na ledu a zvládání krizových situací. Asi to není špatný nápad jak začít přechod Sierry v takovémto roce. Spát jdu v půl desáté. Vedle mého tarpu sedí velká skupina, která si stále má co říct, ale mé vnitřní hodiny jsou neúprosné a tak snadno usínám.
Ahoj Jakube,procitam tvoje stranky a vidim hodne fotek s Honzou a Kristynou.Ja jsem s nima prisel do styku az v sevesni Kalifornii.Mel jsem jejich email ale loni jsem zmenil provozovatele a ten stary mi zablokoval pristup na jejich emaily.Pokud mas na ne kontakt a byl by si tak hodnej a zdelil jim ze letos opet pujdu PCT ale tentokrat yo-yo stylem.Vyrazim 22 kvetna.Dekuji moc za super fotky co jsi sem dal!!! SHIGGY
Ahoj Shiggy, vzkaz jsem přeposlal a Tobě držím palce s yoyem!
Shiggy napiš mi prosím kontaktní formulář (na stránce vpravo dole), Honza by chtěl na Tebe kontakt, tak ať vás můžu propojit. Má pro Tebe nějakou fotku.
Ahojky, ja pro nej taky. A diky -bude to perny,davam si sanci tak 25%.Nejvetsi obavy mam z tech uzaverek,bohuzel urcite budou.
Ahojky Jakube,nechci te otravovat ale chtel jsem se jenom zeptat jestli jsi dal Honzovi ten muj Email,jelikoz me jeste nekontaktoval.Dekuji predem za odpoved