Přestože jsme spali na nekrytém ostrohu a večer nám za humny hřmělo, prožili jsme klidnou noc. Už měsíc se mi každou noc zdá téměř identický sen. Jsem v něm doma, nebo v práci, prostě někde v Čechách. V určitý moment mi dojde, že jsem byl na PCT, ale z nějakého důvodu jsem cestu přerušil. A vím, že se musím stůj co stůj vrátit, abych navázal, kde jsem přestal a došel až do Kanady. Pokaždé se probudím. Zpocený, ale šťastný, že jsem tady. I dnes mne hvězdy nad hlavou ubezpečily, že je všechno v pořádku.
Tolik vody a takový proud jsem tu neviděl celé dny. Od jedné holky se dovídám skvělou novinu: na High Sieře prý dnes začíná tát. Pociťuji mírný optimismus. Obědvám. V jednu dorazí Kristýna s Honzou. Protáhnu si s nimi siestu skoro do tří, ale ať natahujem čas sebevíc, stejně dorazíme do Kennedy Meadows už zítra, tj. o den dřív, než jsme chtěli.
Už nemůžu dotěrnost much vydržet a tak zas vyrážím napřed. Z mapy není jasné, kde se bude dát utábořit a tak se domluvíme že se buď dojdeme na nějakém příhodném místě v rámci stoupání na následující kopec, nebo zítra v Kennedy Meadows.
Stoupám velmi volně kamenitým terénem a po 4 mílích skutečně nacházím příhodné místo, kam bychom se všichni vešli. Zkouším psát vzkaz do písku na stezce, ale moc ho vidět není. Po čtyřiceti minutách oba dorazí, ale po společné poradě usoudí, že když už zítra do Kennedy Meadows máme dorazit, tak si ho ještě přiblížíme. Jdou napřed, já bourám již postavený kemp. Za chvíli mizí porost, a po třech mílích jsem na vrchu. A přede mnou jsou na obzoru hory. Už ne kopce. Hory.
Spouštím se dolů. Kolem spalené stromy, i tady řádil požar. Po obou stranách příkrý sráz, nikde vhodné místo ke spaní.
Až teprve na míli 691.7, kam docházím po osmé je ostroh, na něm Honza s Kristýnou a Američanka Kate (30). První čeho si u ní všimnu je, že už sebou nese bear canister – nádobu na uchovávání jídla, která nepropouští pachy a kterou není medvěd schopen otevřít, či rozbít. A hned se také dovím, že na kopci, ze kterého jsme právě slezli, medvěda viděla. Prý to byl pěkný macek. Rázem jí bear canister závidíme. My si své koupíme zítra v Kennedy Meadows – v následující etapě jsou totiž povinnou výbavou. Rychle vaříme večeři a pak veškeré jídlo, ale i pasty, krémy, prostě vše co by mohlo medvědovi vonět věšíme do tří metrové výšky na strom. Vlastně tu je doporučeno věšet jídlo do výšky už od Walker Pass. Dnes uléháme všichni pod širák. Nebe je jasné a taky už jsme líní stavět. Cikády řvou, ojedinělí komáři bzučí.
Sleduju nebe a říkám si, že někde na moři kouká každou noc na stejná souhvězdí i táta. Že nás ty hvězdy na tu dálku spojují.