Pouští a kaňony Utahu a severní Arizony. (1 321 km / 821 mi)
Přestože nemrzne (4°C), do mokrých bot se nám opravdu nechce. V 6:35 začínáme svou oblíbenou rozcvičku s lapidárním názvem: „Dostaň se suchou nohou přes ledovou řeku.“ Zpočátku jsme schopni vyvinout veliké úsilí. Jsou to často akrobatické pozice, připomínáme pavoučí muže. Jenže nakonec v té vodě … Číst dále…HDT 24. den
Až do konce naší cesty nepotřebujeme vyzvedávat žádné další balíky na poště, a tak nemusíme čekat do pondělka, můžeme opustit město už dnes. Snídáme na benzínové pumpě. Všichni si dáváme snídaňové burrito, které se nám zdá zpočátku chudé, ale můžeme si ho doplnit kopcem zeleniny … Číst dále…HDT 25. den
V 6:45 přelézáme plot zpátky do parku. Máme -2°C. Jak jsme vysoko, vidíme záhy vycházející slunce a okolní skaliska ozářená jeho paprsky. Po půl hodině docházíme k prameni Birch Spring. Je sveden do trubky, ale teče hrozně pomalu. Láhve na dvanáct mil plníme dvacet minut. … Číst dále…HDT 26. den
Jak jsme měli teplý večer, tak k ránu pěkně přituhlo (-4°C). Mám pocit, že můj quilt ztrácí loft. Je pravda, že za pět let intenzivního používání nebyl ani jednou praný. Budu to muset udělat hned po návratu. Není mi vysloveně zima, ale je to na … Číst dále…HDT 27. den
Vstáváme v sedm. V našem blízkém okolí překvapivě nikde nepodávají snídani, tak se jdeme najíst do Deli sekce místního obchoďáku. Bez Damajkyče. Ten se rozhodl vyřešit situaci s velkým množstvím zakoupeného jídla na další etapu tím, že ho co možná nejvíc sní ještě před vyjitím. … Číst dále…HDT 28. den
Dnes vstáváme v pět. Ne, nepřivstali jsme si. To pouze v Arizoně nestřídají letní a zimní čas, a tak je tu o hodinu méně než v Utahu. Po půl hodině docházíme k vodnímu tanku. Tank samotný je zakopaný pod zem, překrytý velkou střechou, ze které … Číst dále…HDT 29. den
Po půlnoci se zvedá silný vítr. Večer jsme sice kontrolovali, zda jsou kolem nás zdravé stromy, dokonce jsme se z jednoho už vybraného místa kvůli tomu posouvali, ale ani tak to není příjemný pocit. Naše přístřešky jako takové jsou ale dobře chráněné a je v … Číst dále…HDT 30. den
Okolo jedné přestává sněžit. Dnes je to poprvé, co klukům závidím nafukovací karimatku. Ze země jde chlad, a tak trávím noc neustálým obracením z boku na bok. Připadám si jako lodní šroub. Na nohách mám dva páry ponožek. Jako za pecí to není, ale velkým … Číst dále…HDT 31. den
V noci se mi od země dává chlad do ledvin. Teploměr uvnitř stanu ukazuje -6°C. A pár set metrů pod námi se nachází jedno z nejteplejších míst planety. Pomůže až improvizovaný ledvinový pás z trika s dlouhým rukávem, s ním zase upadám do snu. I … Číst dále…HDT 32. den
Ráno nemůžu dospat od všeho toho vzrušení ze včerejšího a nadcházejícího dne. Svítá za pro nás nezvyklého, hlasitého štěbetání ptactva. Kolem šesté se společnost probouzí. Za chvíli už voní káva a k snídani se podává koláč z vajec a masa. Člověk musí smeknout před logistikou, … Číst dále…HDT 33. den
Ve tři ráno zazní Footprintův výkřik. Něco ho kouslo do prstu. Šmejdíme kolem baterkama, ale nic nenacházíme. Damajkyč večer načapal myš, jak mu šla po pytli s jídlem. Následoval letící kámen a vzpomínka na film „Myši patří do nebe“. Byli jsme varováni, že se tu … Číst dále…HDT 34. den
Vyrážíme v 5:00 ještě s rozsvícenými čelovkami. Cesta je mírná, stále kráčíme po Tonto Trailu na plošině po jedné vrstevnici. Je docela fajn zase jednou sledovat svítání za chůze. Nicméně slunce začíná mocně připalovat od prvního okamžiku. O hodinu později docházíme k Lonetree Creeku, místu, … Číst dále…HDT 35. den