Ráno nemůžu dospat od všeho toho vzrušení ze včerejšího a nadcházejícího dne. Svítá za pro nás nezvyklého, hlasitého štěbetání ptactva. Kolem šesté se společnost probouzí. Za chvíli už voní káva a k snídani se podává koláč z vajec a masa. Člověk musí smeknout před logistikou, jakou mají. Jídelníček je naplánovaný na celých 21 dní jejich cesty dopředu. Jídlo se doma buď rovnou uvaří, nebo předpřipraví tak, aby se před konzumací mohlo rovnou hodit na oheň. Pak ho v mrazáku ve vrstvách ukládají do termoboxu a postupně zalévají vodou. Jakmile jedné vrstva zmrzne, dají další a tak dále. Vrstva jídla, vrstva ledu. Na řece jim pak jednotlivé vrstvy postupně rozmrzají.
Dnes pro změnu slaví narozeniny Zach. Kluci mi nesli jako narozeninový dárek dvě piva. To ještě netušili, jak se večer vyvrbí. Teď dostává jedno pivo Zach. „Ale my máme piva dost.“ opáčí. „Ale ne takové, které bylo nesené v mraze a vedru 60 mil.“ To je fakt, který dodává malé plechovce veliký význam.
Po snídani je velké balení. Abychom jenom nekoukali, vrháme se s klukama na umývání nádobí.
Připravit tenhle veliký cirkus k odjezdu, to není jako my, co po čtyřiceti minutách od otevření očí šlápou. Připomíná to spíš nakládání nákladních lodí v přístavu. Ale zdánlivě nemožné se daří.
Damajkyče si bere na loď Greg s Justinem, Footprinta Zach a mě trojice Carin, Ruth a Woody, který sedí u vesel.
V půl deváté konečně odrážíme od břehu.
Překvapuje mě, jak klidné to je. V tichu proplouváme kaňonem a najednou ho vnímáme úplně jinak. Nemusíme se neustále dívat pod nohy, hlídat cestu. Můžeme v tichu vnímat tu krásu kolem. Je to jedna velká vyhlídka. Projedeme pár peřejí, nic dramatického.
Chápu, že i tomuhle způsobu cestování se dá propadnout.
Celé to trvá hodinu a čtvrt. Přistáváme u přítoku Little Colorada. Má až nepřirozeně sytě modrou barvu. Loučíme se s raftovou partou a brodíme Little Colorado. Je to vlastně první pořádný brod, takový ten, kdy se do člověka pořádně opře proud a hůlky se pod jeho náporem rozvibrují, jako struna u kontrabasu.
Za brodem nastoupáme na plotnu nad řekou a šlapeme podél ní.
Není to zdaleka tak plynulé, jak by se mohlo zdát. Do řeky směřuje spousta vyschlých přítoků, které musíme obcházet a čas od času se hrabat do stráně a pak zas dolů. Naše vodácká parta nás brzy předjede. Kromě nich zahlédneme i komerční rafty, kde se mačká dvanáct lidí na každém a je poháněný motorem. Nevím, jestli by mě tohle bavilo. Připomíná mi to spíš cestu autobusem.
Po 5,7 mílích scházíme na úroveň vody. To už slunce žhne. Terén u řeky má překvapivě pouštní charakter. Mysleli jsme, že poobědováme u vody a spojíme to s koupáním, ale nemůžeme najít žádný stín. Nakonec vodu oželíme a ve dvě se ukrýváme za skálou.
Pokračujeme podél vody. Někde se nám podaří špatně odbočit, je z toho prodírání se křovím a oblézání skalek nad vodou. Jakmile se z toho vymotáme, odměníme se ve čtyři vytouženou koupačkou. Ale jen krátkou, voda je neskutečně ledová. Je to přesně to, co jsme potřebovali – teplota vzduchu je 35°C. Lezeme do vody i s propocenými triky, která nás příjemně chladí ještě několik minut poté.
Pár kempovacích míst už začíná být obsazená. Nás ale ještě čeká kus cesty. Dobíráme vodu a oddělíme se od řeky, protože v následujícím úseku se kolem ní nedá projít. Stoupáme vzhůru, procházíme kolem staré indiánské ruiny. Dostáváme se o 350 metrů výš a traverzujeme hřeben nad řekou.
Je pěkné pozorovat řeku z větší perspektivy. V sedle jsme až ve čtvrt na osm.
Do západu slunce zbývá čtvrt hodiny. Snažíme se předběhnout tmu. Doslova. Klesající stezkou běžíme jako o závod do kaňonu Escalante Creek, oči upřeně pod nohy v ubývajícím světle. Po třiceti minutách boj vzdáváme a vytahujeme čelovky. U Footprinta je to trochu dramatičtější. Zasekl se mu zip kapsy na bederáku, a tak ho musí kus odpárat. Po dalších dvaceti minutách konečně docházíme zpět k řece. Shazujeme oblečení a smýváme ze sebe pot. Dobíráme vodu a vracíme se kousek zpět, na placek, kde se dá zakempit. V řece necháme jen chladit druhou plechovku piva, kterou mi kluci nesli. Po večeři v nás zmizí, jen to sykne. Spát jdeme v deset. Dnes si všichni přiznáváme únavu, usínám v témže okamžiku, kdy zavřu oči.
27 km (celkem 982 km) + 6 km na raftu