Okolo jedné přestává sněžit. Dnes je to poprvé, co klukům závidím nafukovací karimatku. Ze země jde chlad, a tak trávím noc neustálým obrácením z boku na bok. Připadám si jako lodní šroub. Na nohách mám dva páry ponožek. Jako za pecí to není, ale velkým diskomfortem netrpím. I dnes si hodinku přispíme, i když se nás už o něco dřív snaží vzbudit pilný datel. Počítáme s tím, že když vstaneme později, začne nás dříve zahřívat slunce. A opravdu, po probuzení máme -5°C, ale jakmile vyrazíme (7:00), paprsky slunce hřejí, jako oheň z krbu. Obloha je vymetená a po čerstvé vrstvě sněhu, která není nijak hluboká, se dobře šlape.
Stále směřujeme k jihu. Po necelé hodině potkáváme svou první AZT chodkyni (45, Nanibie) zabalenou tak jako my, že ji kouká jen špička nosu. Pro holku z Afriky to musí být obzvlášť zážitek. Prý v noci zimou téměř nespala. Vstupujeme do širokého Tater Canyonu a jdeme jím následujících 1,3 míle. Vypadá to tady trochu jako někde na Šumavě.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2022/04/da0ab97c-03d0-4af6-b778-04fd26139411-438-00000135b62c872e_file.jpg)
Na otevřeném prostoru se téměř opékáme na slunci. V půl deváté usedáme ve stráni ke snídani.
Opouštíme kaňon a směrem jihovýchodním lehce nastoupáváme lesní pěšinou. Po 2,2 míle nacházíme oplocený Dog Lake. Je to už několikátý vodní zdroj, který je před zvěří, tedy hlavně před krávama, chráněn plotem. A jsme za to rádi. Dobíráme vodu prakticky na 24 hodin. Dál nějaké zdroje být mohou, ale nejsou spolehlivé. Mezitím kolem projdou čtyři další AZTkáři, včetně dvou holek z Německa. Vůbec se zdá, že Arizona Trail chodí víc holky. A často sólo.
Docházíme na okraj srázu a na východě před námi se prvně ukáže Grand Canyon. Zatím jen v dálce.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2022/04/75365bfc-3abf-46d8-9726-4373bdd775f3-438-00000135b641ae1b_file.jpg)
Vypadá to, jako by se na rozlehlé pláni z ničeho nic objevila veliká prasklina. Cesta se stáčí opět na jih. Jdeme lesem, už tu nejsou jen borovice, ale i jedle a smrky. Sníh nám postupně měkne pod nohama. Objeví se i pasáže se starším a hlubším sněhem, ale většinou se dají obejít. I v místech, kde sníh téměř není, chodíme mimo trail, protože ten je značně rozčvachtaný.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2022/04/ac95e31a-064e-45ef-8ed6-158946835651-438-00000135b64b116c_file.jpg)
Potkáváme další AZTkáře, celkem jich je dnes devět (šest holek a tři kluci).
Před druhou usedáme k obědu. Jenže na obloze se mezitím objevily mraky, které nám zakryly slunce. Teplota rázem klesne na 3°C a vítr ji ještě pocitově snižuje. Oblékáme, co jsme během dopoledne odložili.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2022/04/a982b65a-f042-47f7-bdca-147f7604c4e0-438-00000135b659d4b5_file.jpg)
I přesto se snažíme usušit strany a spacáky. Celkem úspěšně. Ale nijak dlouho pauzu neprotahujeme, na poobědového šlofíčka to není.
Po přibližně padesáti mílích opouštíme Arizona Trail a po nezpevněné silnici směřujeme po hranici Grand kaňonského národního parku k východu.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2022/04/619f1bd0-02ff-4fca-a137-a7751b0bbd4e-438-00000135b6638539_file.jpg)
Silnice je uzavřená, takže nás překvapí, když nás po půlhodině mine pick up truck s mužem v maskáčích. Je to podle všeho lovec. O kus dál ho potkáváme znova, jak sedí v zaparkovaném voze. Podivný výjev. Cesta dál je neprůjezdná pro množství napadaných stromů.
V půl šesté docházíme na okraj samotného Grand Canyonu, který nám bude následující týden domovem. Čekal jsem, že mi pohled do něj vyrazí dech. Očekávání se naplnilo.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2022/04/f11c6e27-0114-4004-b5aa-67d257c877cf-438-00000135b66df808_file.jpg)
Na trailheadu se zapisujeme do registru. Týden tudy nikdo nešel. A před týdnem to byla trojice Haydukerů, o které nám říkali protijdoucí AZTkáři. Co je podivnější, nikdo další z chodců Hayduke Trailu tu zapsaný není. To může znamenat dvě věci. Buď to všichni ostatní vzdali, nebo šli kratší variantu dál po Arizona trailu.
Scházíme ze silnice a po Nankoweap trailu pokračujeme po okraji Grand Canyonu, směrem severovýchodním.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2022/04/bcdf7697-865f-4c84-9d21-08bd664db318-438-00000135b678d5cf_file.jpg)
Už nejdeme dlouho. Ještě si přeběhneme kopec s romantickým názvem Peak 8881 a po sestupu z něj si nacházíme krásný plácek mezi pár stromy. Přestože nechumelí, mají být noční teploty stejné, jako ty včerejší, a tak stavíme stany.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2022/04/6b282a28-ded2-4cb5-a4a9-bebc114bd076-438-00000135b682241d_file.jpg)
No, s mizejícím sluncem už přituhuje i na večer. Večeříme zase pěkně zabalení a když v půl osmé míříme do peří, už zase mrzne. Přesto to byl moc hezký den. A moc se těším na zítřek. Budu slavit své třetí narozeniny na americkém trailu a jako dárek dostanu sestup do Grand Canyonu.
34 km (celkem 937 km)
Tak všechno nejlepší!
TAk všechno nejlepší k narozenínám. Takový dárek ! To je paráda -:)
Vše nejlepší k narozeninám…mít narozeniny na takovém místě, tak to je jeden z nejkrásnějších darů co si můžeme přát. Úžasný 🙂