HDT 31. den

Posted on

Okolo jedné přestává sněžit. Dnes je to poprvé, co klukům závidím nafukovací karimatku. Ze země jde chlad, a tak trávím noc neustálým obrácením z boku na bok. Připadám si jako lodní šroub. Na nohách mám dva páry ponožek. Jako za pecí to není, ale velkým diskomfortem netrpím. I dnes si hodinku přispíme, i když se nás už o něco dřív snaží vzbudit pilný datel. Počítáme s tím, že když vstaneme později, začne nás dříve zahřívat slunce. A opravdu, po probuzení máme -5°C, ale jakmile vyrazíme (7:00), paprsky slunce hřejí, jako oheň z krbu. Obloha je vymetená a po čerstvé vrstvě sněhu, která není nijak hluboká, se dobře šlape.

Stále směřujeme k jihu. Po necelé hodině potkáváme svou první AZT chodkyni (45, Nanibie) zabalenou tak jako my, že ji kouká jen špička nosu. Pro holku z Afriky to musí být obzvlášť zážitek. Prý v noci zimou téměř nespala. Vstupujeme do širokého Tater Canyonu a jdeme jím následujících 1,3 míle. Vypadá to tady trochu jako někde na Šumavě.

Na otevřeném prostoru se téměř opékáme na slunci. V půl deváté usedáme ve stráni ke snídani.

Opouštíme kaňon a směrem jihovýchodním lehce nastoupáváme lesní pěšinou. Po 2,2 míle nacházíme oplocený Dog Lake. Je to už několikátý vodní zdroj, který je před zvěří, tedy hlavně před krávama, chráněn plotem. A jsme za to rádi. Dobíráme vodu prakticky na 24 hodin. Dál nějaké zdroje být mohou, ale nejsou spolehlivé. Mezitím kolem projdou čtyři další AZTkáři, včetně dvou holek z Německa. Vůbec se zdá, že Arizona Trail chodí víc holky. A často sólo.

Docházíme na okraj srázu a na východě před námi se prvně ukáže Grand Canyon. Zatím jen v dálce.

Vypadá to, jako by se na rozlehlé pláni z ničeho nic objevila veliká prasklina. Cesta se stáčí opět na jih. Jdeme lesem, už tu nejsou jen borovice, ale i jedle a smrky. Sníh nám postupně měkne pod nohama. Objeví se i pasáže se starším a hlubším sněhem, ale většinou se dají obejít. I v místech, kde sníh téměř není, chodíme mimo trail, protože ten je značně rozčvachtaný.

Potkáváme další AZTkáře, celkem jich je dnes devět (šest holek a tři kluci).

Před druhou usedáme k obědu. Jenže na obloze se mezitím objevily mraky, které nám zakryly slunce. Teplota rázem klesne na 3°C a vítr ji ještě pocitově snižuje. Oblékáme, co jsme během dopoledne odložili.

I přesto se snažíme usušit strany a spacáky. Celkem úspěšně. Ale nijak dlouho pauzu neprotahujeme, na poobědového šlofíčka to není.

Po přibližně padesáti mílích opouštíme Arizona Trail a po nezpevněné silnici směřujeme po hranici Grand kaňonského národního parku k východu.

Silnice je uzavřená, takže nás překvapí, když nás po půlhodině mine pick up truck s mužem v maskáčích. Je to podle všeho lovec. O kus dál ho potkáváme znova, jak sedí v zaparkovaném voze. Podivný výjev. Cesta dál je neprůjezdná pro množství napadaných stromů.

V půl šesté docházíme na okraj samotného Grand Canyonu, který nám bude následující týden domovem. Čekal jsem, že mi pohled do něj vyrazí dech. Očekávání se naplnilo.

Na trailheadu se zapisujeme do registru. Týden tudy nikdo nešel. A před týdnem to byla trojice Haydukerů, o které nám říkali protijdoucí AZTkáři. Co je podivnější, nikdo další z chodců Hayduke Trailu tu zapsaný není. To může znamenat dvě věci. Buď to všichni ostatní vzdali, nebo šli kratší variantu dál po Arizona trailu.

Scházíme ze silnice a po Nankoweap trailu pokračujeme po okraji Grand Canyonu, směrem severovýchodním.

Už nejdeme dlouho. Ještě si přeběhneme kopec s romantickým názvem Peak 8881 a po sestupu z něj si nacházíme krásný plácek mezi pár stromy. Přestože nechumelí, mají být noční teploty stejné, jako ty včerejší, a tak stavíme stany.

No, s mizejícím sluncem už přituhuje i na večer. Večeříme zase pěkně zabalení a když v půl osmé míříme do peří, už zase mrzne. Přesto to byl moc hezký den. A moc se těším na zítřek. Budu slavit své třetí narozeniny na americkém trailu a jako dárek dostanu sestup do Grand Canyonu.

34 km (celkem 937 km)

3 Replies to “HDT 31. den”

  1. TAk všechno nejlepší k narozenínám. Takový dárek ! To je paráda -:)

  2. Vše nejlepší k narozeninám…mít narozeniny na takovém místě, tak to je jeden z nejkrásnějších darů co si můžeme přát. Úžasný 🙂

Leave a Reply to Pavel Drápela Cancel reply