Po probuzení dopisuji deník, takže vyrážím až před půl sedmou. Opouštím Lassen Volcanic National Park. Pohled na samotnou horu Lassen, který mne provázel celý včerejšek mi ale vydrží skoro až do večera. Cesta je stále mírná, téměř celou dobu po rovině. Opět mi to připomíná spíš zámeckou … Číst dále…PCT 77. den
Než jsem usnul říkal jsem si, že ti jeleni dnes obzvlášť řádí. Když v 5:30 opouštím camp site, holky teprv vykukují ze stanů. Cesta i krajina jsou mírné. V jeden moment mne zarazí mladý les, který je monokulturní a kde jsou stromy pěkně v zákrytu. Pak mi … Číst dále…PCT 76. den
Tak tady měli komáři tolik slušnosti, že si po západu slunce dali pohov. Ráno je krásný. Jsem nahoře na hřebeni a docela dlouho se na něm držím. Dnes je to úplný opak včerejška, moc mne to baví. Cesta mírná, výhledy do kraje a … Číst dále…PCT 75. den
Moc jsem toho nenaspal. Hlavu mám úplně „vybzučenou“. Místní komáři snad nikdy nespí. Prvně lituji, že nemám stan s moskytierou. I do mého tarpu se dá pořídit. A nebo ještě lépe: měl jsem si do Kennedy Meadows poslat svoji hamaku s integrovanou moskytierou a jít … Číst dále…PCT 74. den
V noci je dusno a teplo, jako by se chystala přijít bouřka. Ale obloha je a zůstane jasná. Ráno je taky větší tma než obvykle. To je dáno hloubkou kaňonu, přes hřebeny, kterého svírají. Slunci trvá dlouho, než se nad ně dostane. A mne čeká … Číst dále…PCT 73. den
I kdyby se mi nechtělo vstávat, komáři by mne stejně vyhnali. Z počátku se pohybuji na vrchu hřebene, i když zalesněného. Sníh praktický žádný, pár flíčků, většinou se dají obejít. Po čase začnu hrát v serpentinách na svahu hru „nahoru a dolu“. Svah bývá dost prudký, takže když … Číst dále…PCT 72. den
Vzbudím se, až když kolem sebe vnímám pohyb. Peaches (23, USA) si vaří snídani ve velkém hrnci, jako by ho vzal mámě z kuchyně. Pak se dozvím, že jde teprv ze South Lake Tahoe. Úplně ultralight není ani švýcarský pár Corne Cone a … Číst dále…PCT 71. den
Nechce se mi vůbec vstávat. Potlučené kousky mého těla se přes noc rozležely a teď o sobě dávaj vědět. Přesto v 5:40 vyrážím. Myslel jsem, že v severní Kalifornii už sníh nebude, přesto ho tu potkávám relativně dost. Není hluboký jako na Sieře, ale stále … Číst dále…PCT 70. den
5:30 se ukazuje jako ideální doba na to ráno vyrazit. Většinou se vzbudím o 40 minut dřív a nejprve si přečtu, co jsem v polospánku naťukal do deníku. Než opravím největší blbosti je plné světlo a do půl šesté mám sbaleno. Stromy jsou tu … Číst dále…PCT 69. den
V 5:30 začínám úprkem před komářím komandem. Nemají takhle brzo po ránu spát? Do toho chroupu třešně, které jsem včera dostal na rozloučenou od Carrie. Nejprve musím vystoupat na Dicks Pass (míle 1105.7, 2858m.n.m.). Zradou je, že takhle brzy je i ta trocha zbylého sněhu … Číst dále…PCT 68. den
Ze zvyku se vzbudím po páté, i když celý dům ještě spí. V půl sedmé mi Carrie (Marcova žena) vypráví o své práci. Jak v jejich městě obnovuje zničený potok, jak se jim podařilo vyhrát 10 let trvající spor s provozovatelem místní přehrady, který zadržoval … Číst dále…PCT 67. den
Když v 6:40 opouštím nocoviště, „soused“ pořád ještě spí. Dál se proplétám mezi skalkami a jezery v mírně zvlněném terénu. Po hodině a půl začínám stoupat na hřeben mezi Upper Blue Lake a Lost Lakes. Když jsem dostatečně vysoko a mám rozhled do kraje, posnídám. … Číst dále…PCT 66. den