Vzbudím se, až když kolem sebe vnímám pohyb. Peaches (23, USA) si vaří snídani ve velkém hrnci, jako by ho vzal mámě z kuchyně. Pak se dozvím, že jde teprv ze South Lake Tahoe.
Úplně ultralight není ani švýcarský pár Corne Cone a BB Cute (25). Ti zas razí heslo, že když vařič, tak s pořádným plamenem.
Zabalím si a vydám se k obchoďu, který navzdory napsaným otevíracím hodinám přece jen otevírá devět. Na tak malý krám jsou dost slušně zásobený. V rohu je hromada balíků – resupply boxů. Když někdo řekne vedoucímu obchodu, že by tu měl mít balík, dozví se, že si ho má v té hromadě sám najit. Také tu vaří snídaně, bylo mi už předem doporučeno Breakfast burrito. Objednám si ho, ale musím chvíli čekat, protože se veranda zaplnila hikery, kteří všichni chtějí snídat.
Mezi tím piju, jako vždy když mám příležitost, mlíko. Mezi místními to vzbuzuje pozdvižení, evidentně to tu není u dospělých zvykem. Čekání na burrito se vyplatilo – ohromná porce plná masa a zeleniny. Lepší jsem nejedl. Prý se tu také dělají nejlepší burgery na trailu, ale to už jsem neměl možnost zjistit. Ještě si chvíli povídám s ostatními a v jedenáct konečně vyrážím. Slunce už pěkně peče a tak jsem rád, když se po 1,5 míli na asfaltové silnici vracím na trail, pod stromy. Rovnou začínají serpentiny směrem vzhůru. Po zhruba čtyřech mílích stromy mizí s já stoupám podél sutí pokrytého hřebene.
V tom horku to připomíná první dny v jižní Kalifornii. Na vrchol se dostává ve tři. Naštěstí zas hned mizím pod stromy. Pak už víceméně držím výšku. Sněhu potkávám minimálně. Zrovna tak vody. Toužebně sleduji jezera pod sebou.
Až na míli 1209.3 potkám malé jezero ve své výšce a můžu si nafiltrovat vodu z něj. 2 litry mi trvají 20 minut – musím sehnat ten větší filtr.
Zastavím se v osm na míli 1213.5 na malých skalkách. Vařím večeři, zabíjim komáry, kteří se snaží povečeřet mne a o půl hodiny zaléhám pod širák. Padá dost rosy, přikrývám se ponchem
32km (celkem 2.074km)