PCT 72. den

Posted on
I kdyby se mi nechtělo vstávat, komáři by mne stejně vyhnali. Z počátku se pohybuji na vrchu hřebene, i když zalesněného. Sníh praktický žádný, pár flíčků, většinou se dají obejít. Po čase začnu hrát v serpentinách na svahu hru „nahoru a dolu“.
Svah bývá dost prudký, takže když se na trailu potkal s jelínkem, chvíli na mne kouká, jestli to jako myslím vážně, že mi má uhnout do toho krpálu. Nakonec to udělá, ale pak mne sleduje vyčítavým pohledem.
 
 
Vůbec dnes z lesa vykouknu minimálně. Ještě tak občas nějaká menší mýtina, ale výhled do kraje je velkou vzácností. Připadám si jako v trochu divočejších Beskydech.
 

 

Zajímavé je, že je tu spousta padlych stromů v různém stavu rozkladu. Když jsem si toho všiml prvně, říkal jsem si, že to mají lesáci asi z ruky. I když dnes jsem přecházel řadu silnic. Pak jsem ale objevil cedulku, kde se píše aby nikdo se spadlými stromu nemanipuloval. Že jejich tlení je důležitým činitelem obnovy lesního porostu.
A šišky jsou tu taky pořádný.
 

 

Obědvám ve 12:30, dělá mi problém najít místo, kam se prodere slunce, abych vysušil věci zvlhlé rosou.
 
Boty už drží na čestné slovo. Na těch zbývajicích 250 mil co v nich ješte musím ujít asi padne hodně tejpy.
 
Pro vodu musí člověk scházet z trailu. Některé názvy potoků jsou velmi lákavé, musím ale konstatovat, že je to zas jen lživá reklama.
 

 

Zajdu si 0.6 míle k potoku vedenému pod silnicí. Moc poeticky to nevypadá. 
 

 

Později odpoledne začnu pouze klesat, aby se to večer změnilo ve vyložený padák do Franklin Canyon. Už bych si docela našel nocoviště, ale rovný plácek najdu až okolo osmé za Middle Fork Feather River, přes který vede bytelný most (míle 1247.2)
 

 

Širák u vody. Je vedro, takže bych nejraději spal odkopaný. Ale komáři mne nenechají. 
 

55km (celkem 2.129km)

Přidat komentář