PCT 77. den

Posted on

Po probuzení dopisuji deník, takže vyrážím až před půl sedmou. Opouštím Lassen Volcanic National Park. Pohled na samotnou horu Lassen, který mne provázel celý včerejšek mi ale vydrží skoro až do večera.

 

Cesta je stále mírná, téměř celou dobu po rovině. Opět mi to připomíná spíš zámeckou oboru než les.

 

 

Míjím městečko Old Station, odolávám pokušení zajít na vyhlášenou snídani do místního JJ Cafe.
 

 

Naopak na míli 1375 sejdu z trailu, abych si prošel Subway cave, 400m dlouhý jeskynní tunel, kterým kdysi proudila žhavá láva. 

Na parkovišti u vchodu dobírám vodu. Přede mnou je 30 mil dlouhý úsek bez vodního zdroje, taková vzpomínka na Mojave.

Slunce praží, v poledne si najdu stín a držím hodinovou siestu. Po ní lehce nastoupám na terasu která lemuje široké údolí Hat Creek Valley. Z druhé strany je lemováno kaskádou hor sopečného původu. Chvílema v dálce zahlédnu i zasněženou dominantu severní Kalifornie Mount Shasta. Po terase jdu až do večera a jižní Kalifornii mi připomíná nejen nedostatek vody, ale i celkový charakter cesty. Je to exponovaný, nezalesněný terén, jen suché keře vystřidala zeleň a tráva. Dokonce projdu pasoucím se stádem krav. A slunce pálí. Přestože se pohybuji téměř v rovině, stezka samotná je velmi nepříjemná. Je poseta lávovými kameny a kamínky, které ostře řežou do chodidel. Za chvíli je mám v jednom ohni. Několikrát musím zastavit, abych dal chodidlům odpočinout. Není divu, že někteří volí alternativní cestu po asfaltové silnici, která vede údolím.
 

 

Míjí mne dva kluci, zkouším s nimi srovnat tempo, ale s tímhle bodavým povrchem to vydržím sotva hodinu, pak musím zvolnit.
 
Potkáme se zase v osm na míli 1391 u silnice Forest Service Road 22, kde se také nacházi plně zásobena water cache nazvaná Cache 22.
 

 

Nejen že tu je voda a křesílka, ale je tu i bedna plná jidla – tortily, arašídové máslo, pop tarts, müsli tyčinky. Je to zatím největší trail magic, jaký jsem tu potkal.
 

 

Dokonce jsou tu i solarní dobíječky k volnému použití. Kluci už jsou zakempený, čtvrt hodiny si povídám s jedním z nich – Hoky Poky (21, Oregon). Taky si stěžuje na povrch stezky a dorasená chodidla. Protože tu už není volný flek, přesunu se na druhou stranu silnice a stelu si tam. K večeři vařím hiker box special ze kterého se vyklube dobré Chill con carne. Po delší době mám nekrytý výhled na nebe a tak si užívám hvězdy. Usínám po desáté.
 
47km (celkem 2.364km)

One Reply to “PCT 77. den”

  1. co znamena „nekteri voli alternativni cestu a jdou po silnici“ apod.?? tak bud jdou PCT nebo nejdou PCT. co to je za „hikery“?:) naopak se mi libi pristup Jakuba. moc pekne cteni

Přidat komentář