Ráno mám po včerejší chůzi po bolavém lávové povrchu chodidla úplně nateklá. Každy krok bolí. A povrch se moc nemění, stále kráčím po kraji terasy nad údolím. Po míli se charakter změní v savanu, ale pak je to zase lávovitá stezka na kraji srázu.
I když se pak spustím do údolí, povrch cesty je pořád stejný a bolestivý.
Vzhlem k tomu, jak je materiál pod nohama abrazivní, musím i častěji měnit pásku na rozpadlé botě.
Po čase dojdu k elektrárně na přehradě Baum Lake.
Přítomnost vody zcela mění vegetaci, stezka začiná být měkčí, i když nějaký ten ostrý kámen občas přece jen vykoukne.
Při filtrování vody z potoka mi praskne vak na vodu (Platypus). To už je druhý. Ještě mám jeden, ale asi bych si měl ten nový filtr s novým vakem pořídit co nejdříve. Potřeboval bych zavítat do nějakého většího města, kde je budou mít.
Odolám pokušení dojít si na teplý oběd do blízkého Burney Mountain Guest Ranch (míle 1407.2) a spokojím se s tortilou s tuňákem ve stínu stromu. Pak si teď i o siestě důkladně masíruji trápená chodidla.
I když už je cesta zalesněná a často vede stínem, zem je pod nohama rozpálené, lávový povrch žhne a v goratexových botách je strašný vedro. Nemůžu se dočkat pondělí, až vybalím boty, které budou pěkně dýchat. A pozor, přestože brblám, pořád si říkám, jak je skvělý, že tu jsem. Zase tu zažívám něco, co jsem předtím nikde nezažil.
Také je znát, že je blízko civilizace. Jednak tu je neustále telefonní signál (jindy jsem rád, když ho jednou za den na chvíli zachytím) a pak neustále míjím a přecházím nějaké silnice.
I díky tomu jsou tu častější trail magicy. Dnes ho potkám na míli 1409.6. Stůl se slunečníkem, u něj barel s vodou, v chladícím boxu limonády a na stole sušenky. U stolu už sedí tři sobo section hikeři. Jeden z nich – No Hawk (65, Kalifornie) – mi vypráví, jak šel PCT v 70.letech. Jak zahrnovala mnohem víc chození po silnici a jak byla díky tomu i mnohem kratší.
Povídáme si asi 20 minut. Mezi tím si přisedají i dva nobo thru hikeři. S jedním z nich, dvacetiletým Ehudem aka Green Beanem z Izraele se potkám před šestou po té, co sejdu ze stezky na míli 1416.5, abych se podíval na Burney Falls, vodopád na Burney Creek. Ještě předtím jsem chtěl na míli 1415.7 doplnit vodu z Burney Creek – byli tam jen prázdné řečiště plné kamenů. Tak to dopadá když člověk plánuje jen podle mapy a nekontroluje water report. Naštěstí bylo už blízko k vodopádům.
Po té, co se předevčírem z termálního gejzíru vyklubal je kouřící pramen jsem moc neočekával. Ale to co uvidíme nám vezme dech. Čistá krása.
Na parkovišti u vodopádů je otevřený obchod, tak si koupíme hummus a chipsy. Je tu i hiker box, kde Ehud objeví neotevřené sáčky se sušeným ovocem.
Jdeme spolu ještě další 2.4 mile, přejdeme přes přehradu Pit Number Three Dam a nad ní si na míli 1418.9 nacházíme plácek na spaní.
Je vedro, uléhám pod širák odkopán. Přestože jsem se tomu doposavad úspěšně bránil, už asi pět dní řeším s domovem nějaký pracovní věci a tak usínám až v jedenáct. Ale když chci dát před spaním dobít telefon, zjišťuji, že se nenabíjí. Baterie je na 3%…
46km (celkem 2.410km)