Přes noc se přežene jedná krátká přeháňka, ale když začínám v půl sedmé šlapat, nebe je modré a slunce jasně září. Teplota na 7°C. Ale raduji se předčasně. O dvacet minut později snídám v altánu u silnice a než jsem s tím hotov, celá obloha se zatáhne. Mraky vypadají tak, že z nich každou chvíli začne padat sníh. Do mě se dá zima, raději nasadím ostřejší tempo, abych se zahřál. Za dva a půl kilometru konečně scházím ze silnice na lesní cestu.
Uplyne další hodina a zase mne zalije slunce. Prostě hory.
Stejně mne fascinuje, jak se tyhle hory rychle zregenerovaly z katastrofického stavu, v jakém byly za dob mého dospívání.
V jednom potoce si přepírám ponožky, ale když si chci nabrat vodu k filtraci, zjišťuji, že je výrazně železitá. Tak tímhle svůj filtr prohánět nebudu, vydržím k dalšímu zdroji.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2020/05/7a204821-a00c-46e9-b417-752e8f620802-738-000000715e010dc1_file.jpg)
Při sestupu k Loučné pod Klínovcem potkávám družstvo běžkařů bruslících do vrchu na kolečkových lyžích. Já si zase vystoupám prázdnou sjezdovku a před desátou jsem na nejvyšším vrcholu Krušných hor, na Klínovci (1.244 m.n.m.).
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2020/05/e1259d72-b33c-49e7-b53d-2a7e8f47e725-738-000000715e07f355_file.jpg)
Chvíli se pokochám výhledem a začnu sestupovat na druhou stranu. Cestou potkávám spoustu víkendových turistů. Tak konečně i Češi opouštějí nory a jdou se raději projít.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2020/05/img_9304.jpg)
V Božím Daru to žije. Cyklistů jako much a pěších taky dost. Všechny hospody otevřený, v jedné si dám brzký oběd. Jídlo dobrý, ale hrají tam na nejmenovaném komerčním rádiu české hity 80. let a tak se nemůžu dočkat, až mi zase budou zpívat jen ptáci.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2020/05/d50d027b-2cda-41d8-a316-ede29026beee-738-000000715e0fb8c0_file.jpg)
Cestou kolem Božidarského Špičáku zase potkávám spousty lidí, chodců, cyklistů, běžců. S někým dám krátce do řeči, jiní kolem profrčí jen s pokývnutím hlavy. Kolem se rozprostírají obnovovaná rašeliniště, míjím Mrtvý rybník.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2020/05/f7a10598-1fed-4e9a-85c7-b501be7cdad9-738-000000715e171997_file.jpg)
Uvědomuji si, že Krušné hory jsou skutečný ráj pro cyklisty. Jakmile je člověk jednou na hřebeni, převýšení se moc nemění a stoupání i klesání jsou většinou jen pozvolná.
Před a za Hřebečnou mne obklopí rozsáhlé louky, cedule varují před ovčáckými psy strážícími stáda. To mi po loňských zkušenostech z Pyrenejí nemusí dvakrát zdůrazňovat.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2020/05/dcf57cf9-8fa9-4667-a225-3fbc69233a5d-738-000000715e1c5ec1_file.jpg)
I tady výrazně fičí studený vítr. Není moc silný (max 2 Bf), ale vlezlé to je. Ale hlavně že neprší a svítí slunce.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2020/05/982fe233-1575-4724-994b-9514a00d7439-738-000000715e258efa_file.jpg)
Ve tři procházím přes Blatenský vrch a za ním míjím Vlčí jámy, skalní průrvu, kde lze nalézt pozůstatky po těžbě cínu, podobně jako i jinde v okolí.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2020/05/8b6b2c73-966a-4f1e-bab5-4545cb1d00f7-738-000000715e2d3122_file.jpg)
Projdu Horní Blatnou, otevřené hospody mne vábí, ale i na časnou večeři je ještě příliš brzo. Za ní se chvíli motám asfaltkami, až zase zmizím v lese a po páté tam zcela osamím.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2020/05/b5b20e48-a2a3-422a-8f10-70c091adfc58-738-000000715e331b7c_file.jpg)
Tahle část dne je nejhezčí. Nohy jdou na automat, hlava si bloudí po vlastních stezkách, les mám jen pro sebe. A taky je to velmi hezký úsek. Cesta vede kolem Jeleního vrchu (Přírodní park Jelení vrch), Slatinný potok, Přírodní park Přebuz. Nebe opět začne hrozit deštěm.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2020/05/0f83ab93-33cf-437e-8fcc-ba34ee8201e9-738-000000715e3e7ac2_file.jpg)
Za bývalou obcí Rolava začíná krápat a tak si najdu své dva stromy a natahuji mezi ně hamaku. Déšť nebude silný a tak stavím rainfly vysoko, aby se mi pod ním dobře pohybovalo. Chystám večeři, ošetřuji nohy i zbytek těla a koukám na zapadající slunce, které dnes naposledy proniklo mezi mraky. Usínám po deváté.
49 km (celkem 490 km)
Vy doslova letíte. Krásné počasí přeju. U nás v Beskydech lije od kuropění.
Jen nám to jméno rozhlasové stanice pěkně řekni. No tak, nebuď slušnej!
Jó, přírodní park Přebuz, to je něco pro zvukaře! 😉