Hranice ČR 11. den

Posted on

Ze spánku zaznamenám jen jednu výraznější přeháňku, mám naději na lepší počasí. Když ale 6:45 vycházím, je všude kolem mě mlíko. Ujdu v něm sotva dva kilometry do obce Lesná a najednou střih – všude kolem modro. No všude úplně ne, ale za další dva kilometry usedám k snídani ve slunci. Trochu si před tím protáhnu cestu špatným odbočením na rozcestí, ale hned na tom dalším chybu napravím.

Při zapalování vařiče si nadávám, jako už několikrát na této cestě. Používám tentokrát zapalovač BIG mini, protože jsem si všiml, že jej spousta lidí uvádí ve svých gear listech. Je sice roztomile malý, ale škrtací kolečko je tak tuhé (u obou kusů co mám sebou), že každé škrtnutí je ve skřehlých prstech značně bolestivé. Samozřejmě se mi většinou nepodaří zapálit na první škrtnutí. Ani na druhé. Jsou okamžiky, kdy mám chuť jíst jídlo raději studené. Při první příležitosti musím koupit zapalovač s tlačítkovým škrtátkem.

Šlapu po lesní cestě, procházím obcemi Svahová, Zákoutí, Nový Dům. Občas podél cesty vidím pasoucí se domácí zvířectvo všelikého druhu.

Pokud se dostanu mimo stromy a mám výhled do kraje pod sebou, vidím nejen města Litvínov a Chomutov, ale v dáli i kouř stoupající z komínů tepelné elektrárny Tušimice.

Jdu ve slunci, ale teplota se za dopoledne nevyšplhá nad 12°C a navíc stále pofukuje studený vítr, takže bundu nesundám. Jak se mi dobře chodí když je pod mrakem, tak stejně stačí aby vyšlo slunce a najednou se nálada zvedá o 100%. Ale cestou po hrázích Starého a Nového rybníka lituji, že není o pár stupňů víc.

Od rána mi vrtá hlavou, co je divného na atmosférách kolem mě. Mám pocit jako by ptáků kolem přibylo. Pak mi dojde, že díky drastickým opatřením v dopravě nejsou slyšet žádná letadla, která jsou dnes již integrální složkou i atmosfér v naší přírodě.

Naobědvat se chci v Hoře svatého Šebestiána. Je to ne zrovna inspirující místo, ale hospod mají spoustu. A všechny jsou zavřené. Nejezdí Němci… Ve vietnamském krámě si nakoupím jídlo (a nové zapalovače) a pak hoduji na zahrádce jedné ze zavřených restaurací. Ještě si zvládnu dát kafe na pumpě.

Odpoledne začínám cestou kilometr a půl kopírující dálnici D7 a pak stejnou délku i železniční koleje.

A pak zase dlouho les po široké cestě, ideální pro cyklisty. Vystoupím z něj u Holého vrchu – Na Loučkách – a mezi vrcholky na obzoru identifikuji i jeden ze svých zítřejších cílů – Klínovec.

V půl páté se dostávám na silnici a tu už dnes neopustím. Procházím kolem vodní nádrže Přísečnice a před šestou se dostávám do kdysi hornické vsi Měděnec.

Tady už naštěstí otevřená hospoda je a v ní si ve společnosti stárnoucích trampů dopřeju večeři.

Posledních 3,5 kilometru pozoruji krávy pasoucí se na loukách podél silnice a krajinu pod nima.

Stelu si v březovém hájku nedaleko silnice. To už jsem naštěstí opustil hlavní tah a tak slyším projíždějící auto zhruba jednou za pět minut a intervaly se prodlužují, až provoz ustane zcela.

Usínám ještě za světla, kolem deváté.

47 km (celkem 441 km)

6 Replies to “Hranice ČR 11. den”

  1. Děkuji ti, Jakube, za další pěkné počtení. Je zajímavé tě takto sledovat, jak procházíš místy, které dobře znám. Jsem z Chomutova a většinu míst z tohoto dne mám mnohokrát projetou na kole. Udivuje mě tvá denní kilometráž. Pokud bych chtěl všechna tato místa navštívit za jediný den, měl bych co dělat, abych to zvládl na kole, a ty to jdeš pěšky…

  2. Ahoj Jakube,tys ty Krušné Hory úplně přeletěl!Jestli zítra půjdeš po Krušnohorské Magistrále z Klínovce na Horní Blatnou,doporučuji oběd na Rýžovně,kousek za Božím Darem.Vaří tam skvěle a vyřiď ode mne pozdrav majiteli Daliborovi H.,jistě dostaneš pár knedlíku zdarma navíc.Už se na Tebe těším v Českém lese,ozvu se den předem.
    Tom

    1. Ahoj Tome, Tvá zpráva mi žel dorazila pozdě, ale i tak se těším za pár dní na viděnou!

  3. Skvělé čtení! Myslím, že svým putováním a zápisky děláte vynikající reklamu na naši zemi. Ve spojení s mapou a hledání míst, kde zrovna dobýváte nabývá blog dalších rozměrů. Díky za něj!

  4. Když vidím ten lihový vařič, tak mě hned napadají dvě otázky? 1) Jaká je spotřeba lihu – kolik ml lihu se spálí na uvedení třeba 500 ml do varu? 2) Jak zásobu lihu doplňuješ cestou – předpokládám, že neseš cca 300 ml, ale v obchodě se dá koupit jen litr. Jak to děláš? Děkuji za odpověď.

    1. Ahoj Petře, promiň tu pozdní odpověď. Moje zkušenost je taková, že za den spálím 1 dcl lihu, pokuď vařím tři jídla a dvě kafe denně. Na jedno jídlo je to tak 300 ml vody, na jedno kafe 200 ml. Doplňování paliva je ideální v USA, kde se žlutý HEET, na němž se tam vaří, prodává po 355 ml – to je týden vaření. U nás je to horší. Když máš štěstí, koupíš 500 ml balení. To pořád ještě jde. Ale jak píšeš, na mnoha místech koupíš jen litrové. Každý to řeší jinak. Když se můžeš s někým rozdělit, je to ideální. Když Ti nevadí plýtvání, můžeš přebytek vylít. A nebo jsi šetřivý a tak táhneš litr. Já to reálně nikdy řešit nemusel. Třeba na Pyreneje jsem vyrazil rovnou s litrem, protože jsem nevěděl, jak to bude s možností dokupovat cestou. V ČR nemám potřebu doplňovat cestou – většina mých cest je pod jeden týden. Na obejití hranic jsem vyrazil s půllitrem a M mi do Novohradek přivezla dalších 300 ml. Nicméně jsem ho zdaleka nespotřeboval, s ohledem na velkou koncentraci hospod po cestě.

Přidat komentář