O půlnoci se mi udělá zle a celou večeři vrátím Matce Zemi. Nevím čím to je. Zkoušel jsem novou značku lyofilizovaného jídla (nebudu jmenovat, abych neprávem neočernil), ale možná jsem to jen přehnal s olivovým olejem, nebo jsem si špatně vydezinfikoval ruce. Dám si živočišné uhlí a jdu psát deník. Ve dvě už zase spím. Stále lehce prší.
Budím se opravdu o hodinu později než obvykle. Déšť mezi tím zesílil, moc se mi z pelechu nechce, ale raději o tom moc nepřemýšlím. Jsem trochu zpomalený, balím se dvakrát tak dlouho, než obvykle. Než vyrazím (6:50), intenzita deště klesne.
Nejde se v tom špatně, je to přesně ta intenzita, kdy si člověk deštivou melancholii užívá. Navíc je znát, jak příroda pookřává, vše je najednou zelenější.
Při průchodu přes Rybniště zaznamenám skupinu hasičských a policejních aut směřujících na západ, zřejmě k požáru v Českém Švýcarsku. Jdu si do krámu koupit snídani, ale žaludek mám stále na vodě, takže skončím u dětského tvarohu a coly.
Narozdíl od včerejška je cesta mírná, bez výraznějšího převýšení.
Volal mi kamarád Marek H. (můj parťák z Korsiky 2015), že má vyřizování v nedalekém Rumburku a tak si dáme na desátou sraz v Krásné Lípě na kafe. V deset tedy usedám na jednu zahrádku v podloubí, piju kávu a když se Marek neukazuje, volám mu. Blbě jsem ho pochopil, na desátou měl být teprve v Rumburku. Přesto se s ním a jeho ženou Lucií potkáme v poledne ve vsi Vlčí Hora dávám si s nima obědovou pauzu.
Obědvám pouze banány a suché rohlíky, pořád mi není dobře.
Po poledni déšť ustane. Před Brtníky procházím hezkou křížovou cestou.
Lesy se se čím dál víc střídají s loukami. Jinak na mne ale místní obce působí dost neutěšeným dojmem. Architektura mě baví, ale půlka baráku je v dost dezolátním stavu. A tak se cítím i já. Žaludek mám na vodě, v noci jsem se pořádně nevyspal, nejde se mi dobře.
Opouštím červenou, která směřuje na Šluknov a zamířím na Velký Šenov. Ve čtyři si ale řeknu, že už nemá cenu se trápit, a kousek před Šenovem si v pěkném lese u potoka nacházím místo k přenocování. Raději se z toho pořádně vyspím, a zítra si cestu víc užiju.
Hamaku věším právě včas, znovu začíná pršet. Nevečeřím, pouze si ohřeju trochu vody, abych do sebe dostal něco teplého a dám si ještě živočišné uhlí. Usínám v šest.
25 km (celkem 203 km)
Doufám, že se máte líp. Jak snáší váš batoh (mám ten samý, ale ještě jsem ho nepokřtil v horším počasí) větší dávku deště? Pěkný den…
Romane prominte, asi nerozumím otázce. Pokud se ptáte na promokavost, tak samozřejmě není vůbec nepromokavý, k tomu slouží igelitový pytel který do něj za tímto účelem vkládám (pytel na odpadky, nebo pytel na suť). Pokud se ptáte na nějaké mechanické změny, tak ty nepozoruji.
Jakube, děkuji, ptal jsem se na nepromokavost 🙂 Díky za odpověď.
Taky mi jednou bylo zle po lyofilizovaném jidle. Zpětně jsem zjistil, že byl poškozený vysouseci sáček a něco z jeho obsahu jsem asi snědl. Druhý den už bylo ale dobře. Doufám, že to také zvládneš.
Vidíš, to mě nenapadlo. Může být.
Možná může být tou nevolnosti pouze adaptace na zátěž. Přeji jen to dobré a pohodu na cestách.