Hranice ČR 5. den

O půlnoci se mi udělá zle a celou večeři vrátím Matce Zemi. Nevím čím to je. Zkoušel jsem novou značku lyofilizovaného jídla (nebudu jmenovat, abych neprávem neočernil), ale možná jsem to jen přehnal s olivovým olejem, nebo jsem si špatně vydezinfikoval ruce. Dám si živočišné uhlí a jdu psát deník. Ve dvě už zase spím. Stále lehce prší.

Budím se opravdu o hodinu později než obvykle. Déšť mezi tím zesílil, moc se mi z pelechu nechce, ale raději o tom moc nepřemýšlím. Jsem trochu zpomalený, balím se dvakrát tak dlouho, než obvykle. Než vyrazím (6:50), intenzita deště klesne.

Nejde se v tom špatně, je to přesně ta intenzita, kdy si člověk deštivou melancholii užívá. Navíc je znát, jak příroda pookřává, vše je najednou zelenější.

Při průchodu přes Rybniště zaznamenám skupinu hasičských a policejních aut směřujících na západ, zřejmě k požáru v Českém Švýcarsku. Jdu si do krámu koupit snídani, ale žaludek mám stále na vodě, takže skončím u dětského tvarohu a coly.

Narozdíl od včerejška je cesta mírná, bez výraznějšího převýšení.

Volal mi kamarád Marek H. (můj parťák z Korsiky 2015), že má vyřizování v nedalekém Rumburku a tak si dáme na desátou sraz v Krásné Lípě na kafe. V deset tedy usedám na jednu zahrádku v podloubí, piju kávu a když se Marek neukazuje, volám mu. Blbě jsem ho pochopil, na desátou měl být teprve v Rumburku. Přesto se s ním a jeho ženou Lucií potkáme v poledne ve vsi Vlčí Hora dávám si s nima obědovou pauzu.

Obědvám pouze banány a suché rohlíky, pořád mi není dobře.

Po poledni déšť ustane. Před Brtníky procházím hezkou křížovou cestou.

Lesy se se čím dál víc střídají s loukami. Jinak na mne ale místní obce působí dost neutěšeným dojmem. Architektura mě baví, ale půlka baráku je v dost dezolátním stavu. A tak se cítím i já. Žaludek mám na vodě, v noci jsem se pořádně nevyspal, nejde se mi dobře.

Opouštím červenou, která směřuje na Šluknov a zamířím na Velký Šenov. Ve čtyři si ale řeknu, že už nemá cenu se trápit, a kousek před Šenovem si v pěkném lese u potoka nacházím místo k přenocování. Raději se z toho pořádně vyspím, a zítra si cestu víc užiju.

Hamaku věším právě včas, znovu začíná pršet. Nevečeřím, pouze si ohřeju trochu vody, abych do sebe dostal něco teplého a dám si ještě živočišné uhlí. Usínám v šest.

25 km (celkem 203 km)