Ve 4 ráno začalo pršet. V 7:00 už jsem na cestě. V Maňeru objevuji koutek s vending mašinami, kde je free wifi – na chvíli si tam sednu a pamětliv slov Mika Clellanda, že chipsy jsou nejlepší zdroj energie (spousta tuku s trochou škrobu) jedny … Číst dále…Camino 4. den
Nepršelo. Přispím si, vyrážím až v 7:00. Cestou z nocoviště div nešlápnu na dva spáče pod širákem, které hlídali jejich dva psi – nejsem jediný kdo spí venku. Za Zurianem špatně odbočím. Naštěstí mne vidí kluci co jdou za mnou a křikem mne přivolají zpět. Je … Číst dále…Camino 3. den
Vstávám s rozbřeskem (5:40), v urputném větru komplikovaně balím, v 6:00 už jsem na cestě. Vítr do hodiny ustává. U pramene nabírám vodu, přepírám ponožky (na jeho odtoku a bez pracích prostředků). Kolem 8:00 si vařím poridge a kafe. V Auritz Burguete kupuju chléb, sýr, … Číst dále…Camino 2. den
Zaspím, vstávám v 6:15 – v sedm mi jede autobus do Pamplony. Stíhám to o prsa korejské ženy. V Pamploňe mám 5 hodin čas, takže courám po městem, potkávám spoustu poutníků, docela jim závidím, že už jsou na cestě. Dokonce potkám grupu 10ti letých dětí … Číst dále…Camino 1. den
Zhruba před 17ti měsíci jsem začal chodit. Dvaadvacet let před tím jsem nedělal nic jiného, než že jsem se věnoval své profesi. Prakticky nulová tělesná aktivita se projevila značnou fyzickou schátralostí. Když jsem si v létě 2013 natrhl achilovku, stál jsem před rozhodnutím: buď začít … Číst dále…Camino 0. den