Camino 0. den

Posted on
Zhruba před 17ti měsíci jsem začal chodit.
Dvaadvacet let před tím jsem nedělal nic jiného, než že jsem se věnoval své profesi. Prakticky nulová tělesná aktivita se projevila značnou fyzickou schátralostí. Když jsem si v létě 2013 natrhl achilovku, stál jsem před rozhodnutím: buď začít něco dělat, nebo se za pár let už nebudu hýbat vůbec. Věděl jsem, že tělocvična pro mne nebude a tak jsem se vrhnul na to, co mne do devatenácti bavilo nejvíc. Na chození. První výšlap na Nový rok 2014 byl tragický. Čtrnáct kilometrů, naprosté vyčerpání a 14 dalších dní bolestivé rekonvalescence. A pak znova. Začal jsem číst hodně knížek zabývajících se chozením (nejen) po horách, objevil jsem fenomén ultra light backpackingu (chození na lehko, s minimální a lehkou výstrojí) a začal se tomu věnovat systematičtěji. Výsledkem bylo, že jsem byl po půl roce schopen jít čtyři dny za sebou 50 km denně, zhubl jsem 15 kilo a život se mi celkově proměnil k radostnějšímu.
O Caminu – Svatojakubské poutní cestě do Santiaga de Compostela jsem se dověděl poměrně záhy. Je to asi nejznámější evropská dálková trasa z dlouhou tradicí. Chodí se již nějakých 1.000 let. Samozřejmě že dnešní motivace jsou ve valné většině jiné než byly před tisícem let. Nicméně cesta je to čím dál populárnější. Loňský rok ji aboslovovalo na 65.000 poutníků. Je tedy logické, že zlákala i mne. Je to moje první příležitost vyzkoušet si, jestli mám na skutečný thru-hike – výšlap na dlouhou vzdálenost. Za výhodu považuji fakt, že Camino prochází civilizací. Kdyby se ukázalo, že na to nemám, nebo kdybych měl nějaký zdravotní problém, nebudu mimo dosah pomoci.
Vlastních cest do Santiaga je několik (Severní, Portugalská Primitivo atd.) Já zvolil tu „nejklasičtější“: Francouzskou.
Vychází se z Francouzského městečka Saint Jean Pied de Port a měří necelých 800 km. Správně by měl jít člověk ze svého bydliště, ale řekl jsem si, že pro začátek bude necelých 800 km stačit – vždycky si to můžu o něco prodloužit. Na výšlap jsem si vyhradil zhruba měsíc. Sbalil jsem si batoh tak, abych mohl fungovat i mimo síť ubytoven které jsou po cestě. Počítám, že budu spát převážně pod širákem či pod tarpem (jednoduchý jednoplášťový stan bez podlážky – v mém případě poncho SMD – Gatewood Cape vážící 340g). Budu si částečně vařit na lihovém vařiči a to mi dá svobodu v určování denních cílů. Prostě půjdu tak dlouho, dokud mne to bude bavit a kam dojdu, tam přespím. Díky tomu, že se chození „na lehko“ věnuji už přes rok, váží můj batoh bez jídla a vody (base weight) 7,5 kg. Věřím, že bych mohl tak kilo ještě ubrat, ale na první dlouhou cestu se držím raději zpátky – ono se to za měsíc ukáže.

Takže dnes před polednem vyrážím z poloprázdným letadlem do Barcelony. Přistáváme před druhou. Z letiště autobusem na Placa Espanya. Procházím centrem, přes Ramblu, Gotikcu k Arc de Triumf. Baví mne, že Barcelonu poznávám (naposled jsem tu byl před čtyřmi lety).

Na autobusovém nádraží kupuju lístek do Zaragozy – jede mi to za půl hodiny (16:30). Jízda trvá skoro tři hodiny. Z nádraží vyrážím do doporučené ubytovny v centru, ale po půlhodině míjím ceduli Zaragoza – šel jsem na opačnou stranu. Takže si stelu pod širákem. Sice to neni extra krásné místo, ale představa, že v 10 večer hledám v centru ubytovnu… Chvíli mne vyštěkává pes z nedalekého pozemku, ale nakonec ho to přestává bavit. V deset spím.

2 Replies to “Camino 0. den”

Přidat komentář