Ráno si přivstanu, abych mohl posnídat s Caroline a rozloučit se s ní, než odejde do práce. Pak se zvolna balím. Mám ohromnou radost, protože mi k Václavovi dorazila vytoužená Gorilla od Gossamer Gear. Takže na další výšlap už zase vyrazím se svým oblíbeným batohem. … Číst dále…PCT návrat 4. den
Tělo si uvědomilo, že může odpočívat a tak to taky dělá. Po včerejším zážitku s městem nikam nejdu a jen spím, jako by můj organismus chtěl dohnat spánkový dluh za půl roku. Což možná opravdu chce. Taky se začínám pomalu věnovat práci, pročítám si věci … Číst dále…PCT návrat 3. den
Pochopitelně dlouho spím. I když jsem se na poprvé automaticky probudil jako každý den na trailu ve 4:50. Když se pak zkusím postavit na nohy, vypoulím oči, jak najednou všechno bolí. Tělo, kterému jsem od Kennedy Meadows (tedy 80 dní) nedal příležitost k odpočinku se rozhodlo … Číst dále…PCT návrat 2. den
Na radu chlapíků z recepce vyčkáváme ještě dvěmi section hikery venku na autobus o půl hodiny dřív. Prý občas přijede dřív a když řidič nezahlédne žádné čekající cestujicí, prý ani nezastaví. Dnes ale přijíždí s půl hodinovým zpožděním ve 3:20. A jsem úspěšný, skutečně pár lidí … Číst dále…PCT návrat 1. den
V noci mne několikrát vzbudilo nějaké velké zvíře, které kroužilo kolem. Jest-li to byl medvěd nejsem schopen 100% potvrdit, ale podle charakteru zvuku asi jo. Chvíli na něj do tmy křičím, dělám bugr. Vždy na chvíli přestane a pak zas v klidu počmuchává okolo. Výsledek … Číst dále…PCT 121. den
Navzdory svému zvyku snídám po probuzení v tábořišti, takže odcházím už za světla, chvíli po šesté. Jdu líně. Po hodině cesty údolím začínám své poslední větší stoupání (780m). Ne že už bych teď šel jenom z kopce, ale už nikdy to nebude takhle dlouhý úsek, … Číst dále…PCT 120. den
Celé dopoledne šlapu kaňonem nad Bridge Creek. Cesta je to nenáročná a potkávám na ní hodně místních výletníků. Přestože většinou snídám až tak 2,5 hodiny po vyjití, dnes mi hlad nedá a už v půl sedmé si k dávám k snídani to své … Číst dále…PCT 119. den
Sice trochu od rosy navlhnu, ale není to tak hrozné a stálo to za to. Začínám ostřejším stoupáním. Zhruba v půli kopce zjišťuji, že jsem asi nevědomky prošel požární uzávěrou. Když vylezu na hřeben, vynoří se proti mne v prvních slunečních paprscích pohádková … Číst dále…PCT 118. den
Od jezera mizím jako první ve svých standardních 5:30. První čtyři míle scházím do údolí k mostu přes Milk Creek. Cestou jsem potkal minimálně dvě další místa vhodná k přespání, ale tělo je rádo, že jsem mu dal o hodinu a půl víc času k … Číst dále…PCT 117. den
Docela přes noc foukalo, tak 1-2Bf. Už mne ani nepřekvapuje, že je ráno mokro jako po dešti. Když v pět vykouknu, stan vedle mne už je pryč a v dalších nade mnou už blikají světla. Dnes nejsem jediný ranní vstávač. Já mám starty vždy pomalý, … Číst dále…PCT 116. den
V noci mi bylo takové teplo, že jsem spal odkopán. Přebíhám hřeben, ne moc vysoký, s mírným stoupáním a spouštím se k jezeru Lake Janus. Využívám tam prázdné tábořiště a příjemně hřející slunce a posnídám perník (!!), který jsem včera dostal od skautů. Tábořiště to … Číst dále…PCT 115. den
Rosy padlo skutečně hodně, venku je jak po dešti. Stále se mi většinou daří vycházet v 5:30, i když to už znamená balit s rozsvícenou čelovkou. Po chvíli nasazuji k prvnímu stoupání, které sice není dlouhé, zato opravdu prudké. Jakmile se v 6:45 dostanu do … Číst dále…PCT 114. den