Tělo si uvědomilo, že může odpočívat a tak to taky dělá. Po včerejším zážitku s městem nikam nejdu a jen spím, jako by můj organismus chtěl dohnat spánkový dluh za půl roku. Což možná opravdu chce. Taky se začínám pomalu věnovat práci, pročítám si věci k záležitostem, kterými se budu po příjezdu zaobírat.
Dočítám zprávy od Footprinta a Loly z jejich cesty na CDT – kdybych jim to nepřál, tak jim závidím, že jsou ještě na cestě. A myslím na všechny kamarády na PCT, kteří taky ještě šlapou. Je to pravda: „Last man in Canada wins“.
Začínám psát určité „technické“ shrnutí celé cesty zaměřené především na výbavu, o které mne na blogu několik lidí prosilo. Přesto mi to nějakou chvíli potrvá.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2016/08/DSC00130-1024x683.jpg)
Večer se před sedmou vypravím na večeři s Gábinou a Davem, kteří žijí v Seattlu a kteří mne kontaktovali přes blog. Jdeme do česko-německého výčepu, kde ale z českého piva točí akorát Plzeň a z jídla podávají Vídeňský řízek. Zato jsou tu všude na stěnách české nápisy. Nicméně z některých vyplývá, že majitel podniku pochází ze Slovenska.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2016/08/DSC00129-1024x683.jpg)
Gabina s Davem jsou moc milí. Jsou to vášnivý hikeři, mají toho už dost nachozeno a příští rok se chystají vyrazit na svůj vlastní PCT thru hike, takže téma našeho hovoru je jasné. Snažím se vzpomenout si na co nejvíc věcí, které jsem zažil a prožívám vnitřní šok: jsou to tři dny, ještě jsem ani neopustil americký kontinent a už mám pocit, že se to celé odehrálo kdysi dávno. To jsem zvědav jak to budu cítit doma, to už nebudu vůbec věřit, že se to celé odehrálo.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2016/08/DSC00132-1024x683.jpg)
Sedíme spolu dvě hodiny a po deváté se loučíme. Doma si ještě půl hodiny povídám s Caroline, ale v deset už mne unavené tělo nekompromisně zažene spát.
Ahoj Jakube, určitě nezapomeneš, protože máš super blog i se skvělými fotkami, který ti to vždycky připomene 🙂
Jinak nikdy jsem tě neviděla a vůbec tě neznám, ale jsi pro mě borec. Přeji co nejhladší resocializaci a dík, že jsi poctivě psal.
Michala