Celé dopoledne šlapu kaňonem nad Bridge Creek. Cesta je to nenáročná a potkávám na ní hodně místních výletníků.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2016/08/DSC09838-1024x683.jpg)
Přestože většinou snídám až tak 2,5 hodiny po vyjití, dnes mi hlad nedá a už v půl sedmé si k dávám k snídani to své hikers finest (ramen+fazole+bramborová kaše+burákové máslo, to vše zalité velkou dávkou olivového oleje). Začínám mít pocity, které znám od pouze z vyprávění od hubených kamarádů, že když udeří hlad, musí se okamžitě najíst, jinak je všechno špatně. To m,y co jsme normalně při těle s dostatečnou zásobou v tukovém prstenci, neznáme. Nevím jestli to způsobilo jídlo nebo kafe, ale cítím se pak pořádně „nastartovaný“.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2016/08/DSC09846-1024x683.jpg)
Kolem poledne docházím do Rainy Pass (míle 2588.9), kterým prochází Highway 20, která vede do Seattlu. Oběd si vařím na místnim trail head s nadějí, že u silnice se mi chytne telefon. Už od Stevens Passu, to jest čtyři dny jsem nechytil žádny signál. Slíbil jsem Václavovi N., že mu před hranicí dám echo, kdy k nim do Seattlu dorazím. Když o tom o hodinu později mluvím s jedním skautským vedoucím, nabídne se mi, že mu večer může předat zprávu satelitním telefonem. V rychlosti napíšu na papír krátký vzkaz.
Odpoledne stoupám na hřeben a krajina se mi tradičně otevírá.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2016/08/DSC09859-1024x683.jpg)
Hřeben přejdu na druhou stranu přes Cutthroat Pass (míle 2593.9, výška 2.084m.n.m) a tím se dostanu na jednu z nejhezčích hřebenovek celé cesty. Je hodně členitá a pohled do kraje se často mění. To ještě zdůrazňuji mraky, které co chvíli některý kus zastíní a o chvíli později zase dovolí slunci, aby to místo osvítilo. Jako by trail chtěl říct, že ještě má co ukázat.
Na míli 2598.3 je na louce zakempeno víc lidí, u stanů se pasou lamy.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2016/08/DSC09905-1024x682.jpg)
Zase slyším někoho z nich volat mé jmeno… a zase je to Chris z Vancouveru! Přerušil svou cestu, aby se připojil ke skupině dobrovolníků opravujících trail. Ten to v předchozím úseku skutečně potřebuje, stezka je tam úzká, povrch sypký a stráň pod ní strmá. Lamy skupina používá k nošení nákladu.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2016/08/DSC09907-1024x683.jpg)
Povídám si čtvrt hodiny s Chrisem a jednou holkou z Německa, která nemá časové omezení a tak také přerušila svůj thru hike, aby se mohla ke skupině přidat.
Pokračuji k Methow Pass (míle 2599.3), odkud už začnu sestupovat do údolí.
Míjím poslední milník s celou stovkou na konci. Ke kanadské hranici je to 50 mil, do Manning Parku o osm víc.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2016/08/DSC09919-1024x683.jpg)
Před osmou dojdu k Methow River (míle 2604.1), kde už kempuje trojice z Oregonu – třicetiletí manželé Michael a Emily a Emilina máma. Postavím si tarp a přijmu pozvání k ohni. Po večeři vytahuji ukulele, jako obvykle mají největší úspěch swingovky ze 30. a 40. let. Povídáme si, po několika měsících na trailu je o čem. Michael je konstruktér letadel, Emily řidička kamionu (!). Oba ale zrovna opustili svá zaměstnání a vydali se na Oregonsko – Washingtonskou část PCT. Jdou zvolna, užívají si to. Máma se k nim na kus cesty přidala. Až dojdou, chystají se vydat na zkušenou, chvíli žít v jiné zemi. Tohle se mi na Američanech hrozně líbí, to že nemají problém se několikrát za život přestěhovat o tisíce kilometrů, doma jsou tam, kde si pověsí kabát. To my chceme umřít v místě, kde jsme se narodili.
Máma jde kolem desáté spát, my ostatní vydržíme do půlnoci.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2016/08/Michael-a-Emily-1024x683.jpg)
Vyvrbil se z toho jeden z nejhezčích večerů na trailu. Okamžitě usínám, deník musí počkat do zítřka.
48km (celkem 4361km)