NKL 14. den

Vstávám v osm. Udělám pár kroků a myslím, že to půjde. Ještě zkouším, na radu kamarádů běžců zvednout si drop. Vypodložím si paty trochou tejpy.

V půl deváté se loučím Arthurem a mířím zpátky na trail. Za 3/4 hodiny znovu procházím startovní / cílovou rovinkou Kungsleden. Na pár kilometrů splývají s Nordkalottleden.

Mám radost. Achilovka je výrazně lepší. Samozřejmě pořád trochu tahá. Na úplné zaléčení bych potřeboval týden klidu. Ale ten nemám. Pokud se ale současný stav nezhorší, bude to ok.

Cesta je podle očekávání vyšlapaná a dobře značená. Teda… Až moc. Tak jsem se na to spolehl, že jsem slepě následoval značku vedoucí jinam. Oči mi až po půl kilometru otevřela přítomnost jezera, které podle mapy na trase nebylo. Od té chvíle se vracím ke zvyku si co chvíli kontrolovat svoji pozici.

Cesta je rovná, s četným výskytem dřevěných chodníčků. Prvních 15 km vede podél řeky Abiskjokk, která se postupně mění v jezero Ábeskojávri.

Každý vodní tok je přemostěn.

Kultivace cesty jde tak daleko, že na ní lze potkat i fešácké kadibudky.



Je polojasno, s převahou slunce, teplota 26°C. Podle očekávání potkávám spoustu chodců jdoucích Kungsleden. Je jich tolik, že si připadám spíše jako na Caminu. Musím upustit od svého zvyku s každým promluvit a omezím se jen na pozdrav: „Hej hej!“

Chvíli po tom, co minu partu kluků s batohy ověšenými různými doplňky jak vánoční stromeček, nacházím na stezce válející se stan. Rychle běžím zpátky a křičíme z plna hrdla. Za dvě minuty se skutečně jeden z těch kluků zastaví a váhavě se vrací. A opravdu, právě on ten stan ztratil. A já si můžu vybarvit jedno políčko v Modrém životě.

Půl kilometru před první chatou Abiskojaure fjällstuga zastavuji na oběd (13:15) a v protékajícím potoce si chladím achilovky.

Kolem prochází spousta lidí a já najednou zaslechnu češtinu. Zuzka (29, Mladá Boleslav) a Adéla (27, Praha) jdou asi stokilometrový úsek Kungsleden a pak se zase přesunou dál, aby v co nejkratším čase poznaly ze Skandinávie co nejvíc.



Ve 14:20 procházím Abiskojaure fjällstuga, ale to už není chata, ani „souchatí“. To už je regulérní usedlost s několika staveními, stanovým městečkem, hromadami dřeva, obchodem a heliportem.

Chvíli se tam motám, nemůžu trefit pěšinu vedoucí dál. Také díky tomu, že mě jedna z místních správkyň pošle špatným směrem. Ale do patnácti minut jsem na správné cestě. Kungsleden pokračuje dál k jihu, ale já měním jižní směr za západní a dostávám se mezi stromy. Po dalších dvou kilometrech opouštím Národní park Abisko. Už zase můžu spát, kde chci. Chvílemi jsem v řídkém lese, chvílemi jdu po loukách.

Po oddělení od Kungsledenu výrazně ubylo lidí, které potkávám.

Po páté procházím poměrně rozlehlou Sámskou vesnicí Rovvidievvá. Připadám si jak ve westernovém městečku v pravé poledne. Nebo na sicilské vsi v téže dobu. Nikde nevidím živou duši. Jen zápach kouře z komínů prozrazuje, že neprocházím vsí duchů.

Po šesté se začínám ohlížet po místě na spaní. Nechci tu achilovku zase přetěžovat. Jenže jako na potvoru nemůžu vhodné místo najít. Buď je tu nerovný terén, nebo je tu mokro.

Nebo je to moc exponované místo, nechráněné před větrem a ten v se pomalu zvedá. A z východu se na mě ženou mraky nesoucí vodu. V mapě jsem objevil vyznačené dvě tábořiště. Okolo prvního projdu v 18:50. Je to opravdu pěkný plácek, hezky zastrčený, tak akorát pro jeden stan. Problém je, že už tam právě ten jeden stan stojí. Začínám do toho šlapat, protože voda už je cítit ve vzduchu. Naštěstí druhé tábořiště o 2,5 km dál je prázdné. Kašlu na vaření a rychle stavím stan. Je vidět, že v tu občas někdo stanuje, jsem vděčný za přítomnost velkých kamenů určených k zatížení kolíku. Jakmile dovypnu poslední stěnunu stanu, spouští se déšť. Tak to bylo těsné. Vařím v předsíňce, komáři mi dávají, jako ostatně celý den, svatý pokoj.

Achilovka celý den drží, ale raději si ji pořádně mažu Voltarenem.

Dnes si můžu zapsat do deníku i jedno prvenství. Je to úplně první den na Nordkalottleden, kdy jsem si ani jednou nenamočil nohy. Kdyby takových dní bylo víc, nezlobil bych se. Oči se mi zavírají v deset.

33 km (celkem 411 km)