Přispím si i dnes. Jakmile opustím stan, hned nastoupí krvemilná jednotka ke snídani. Dám jim napít jen kapku a v 7:15 začínám šlapat. Za chůze o mě ztrácejí zájem. Obloha je polojasná, 15°C. Cesta je horská dráha s krátkými výstupy a sestupy. Deset metrů nahoru, deset metrů dolů. Na snídani zastavuji už za půl hodiny na malém vršku, kde mám naději, že mě kvůli většímu vánku nebudou tolik otravovat komáři a kde mám hezký výhled do kraje.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2023/07/6025f9c9-c09b-4ef0-b995-284214c0bfaa-1021-000000cbfc80d0de_file.jpg)
V devět docházím k chatě (chatám) Gappohytta. Kolem je dost stanů, ve kterých se to začíná probouzet.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2023/07/8f67b2b8-66e2-403b-8c69-d17d63c326cd-1021-000000cbfc8cc36a_file.jpg)
Terénní „houpačka“ se zmírňuje, začíná být táhlejší. Postupně se stáčím víc a víc na jih. Na pět kilometrů přecházím do Švédska.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2023/07/9e8a671d-32ca-4f2c-a5a8-1a441396ea4d-1021-000000cbfc9867d2_file.jpg)
V půl jedenácté docházím k sezónní říčce, která ani není v mapách. Je roztažené na čtyřicet metrů a plná kamenů. Po nich se snadno skáče na druhou stranu. Už to vypadá, že to zvládnu suchou nohou, když tři metry před břehem uklouznu a po hlavě zahučím celý ve vodě. Poslední metry dobrodím. Nemám ani škrábnutí a co je mokré, uschne.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2023/07/7fc4e33a-2a0e-4abf-953b-2dc989096033-1021-000000cbfca2cf35_file.jpg)
Od rána vytrvale stoupám a teď se dostávám do kamenitého táhlého průsmyku. Jde mi to pomalu, ale nemám kam spěchat. Také se na mě z východu tlačí mraky, v půl jedné začíná poprchávat. V předtuše většího deště usedám pod větší kámen a rychle poobědvám.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2023/07/69cf7d36-596d-4cd1-bbfa-a78496f615c9-1021-000000cbfcadf4fa_file.jpg)
Převlékám se a přebaluji do dešťového módu. Naštěstí prší jen asi půl hodiny. Jako celou dobu dnes, i tady potkávám spoustu jezírek.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2023/07/d69ea717-1f73-4254-afe2-16dd7541af0e-1021-000000cbfcb8e704_file.jpg)
Také třikrát přecházím zbytky sněhu, vždy tak třicet metrů dlouhé. Sníh je tvrdý, neboří se, ale zvlášť po dvou, které jsou ve svahu, kráčím s respektem.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2023/07/5bc898dc-3d55-44a6-90ea-686ccfccc899-1021-000000cbfcc21299_file.jpg)
Ve třičtvrtě na dvě projdu sedlem (965 m.n.m.) a začínám sestupovat do údolí.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2023/07/b7ef5d90-1b5c-40ff-9e0d-ba17cd47d490-1021-000000cbfcca8e8c_file.jpg)
To je úplně pohádkové. Jeho zeleň úplně bije do očí, uprostřed teče divoký potok, přes který několikrát brodím. Je o dost dravější, než předchozí brody, ale bez komplikací. Z okolních kopců co chvíli padá vysokým vodopádem voda.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2023/07/8935980d-3a51-44c6-a1cb-0c27e0ca6728-1021-000000cbfcd51f7f_file.jpg)
Co chvíli se zastavuji a obdivuji okolní zvrásněné kopce, mizející v mracích. Ve čtyři docházím až na dno příčného údolí (448 m.n.m.), kterým protéká divoká řeka Rostaelva. U ní stojí čtyři chaty Rostahytta Všechny jsou zamčené. Usedám na terase jedné z nich a třičtvrtě hodiny odpočívám. Sundám mokré boty a ponožky, ať se nohy na chvíli nadýchají. Svačím oříšky a dojde i na krátké zdřímnutí. Když se zvedám k odchodu, přichází dva rybáři (35, Norsko) i s úlovkem, který se chystají poobědvat.
Po staré visuté lávce přecházím řeku.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2023/07/c73317f1-9137-4863-8500-d5617094519f-1021-000000cbfce16c17_file.jpg)
Na druhé straně opět začínám stoupat. Konečně cítím únavu, ale zatím to není nepříjemné. Chvíli před osmou začne trochu mrholit a já koukám po místě na spaní. Dnes je to v kamenitém terénu trochu náročnější, ale uspěji (915 m.n.m.). Mám to i s dramatickým výhledem na protější kopce. A nejsou tu komáři!
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2023/07/img_0057.jpg)
Večerní rutina mi zabere dvě hodiny a v deset usnu ve chvíli, kdy řeknu: „Díky za další krásnej den.“
30 km (celkem 248 km)
Krásné Jakube! Díky za sdílení parádních fotek a Tvé pohody. Hned se mi lépe startuje den…
Jakube úžasné! Moc krásně napsané, umíš báječně vyprávět. Moc ti přeji krásný trail, užívej plnými doušky!