Kolem čtvrté se rozprší. Vyrážím ve čtvrt na osm, směr sever. Charakter krajiny je pořád stejný, hodně mokřin, stezka se často ztrácí. Na prvním kopci nacházím malou mohylu a piknikovou lavičku. Déšť akorát polevil, dávám si tu svou první snídani s výhledem.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2023/07/80678416-8f68-4921-8d14-4cc700b3cabc-2331-000001c712b79031_file.jpg)
Zakrátko přecházím první řeku, ale je to brnkačka: je téměř celá ukrytá pod kamenitým řečištěm.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2023/07/9689bcb1-dd0e-4bbc-a189-7a86d2932901-2331-000001c712c4abe5_file.jpg)
Pořád mám v sobě tendenci u každého vodního zdroje zastavit a dobírat. Je to ve mně zakořeněné z loňského pouštního trailu. Ne, tady opravdu nedostatkem vody trpět nebudu. Dokonce začínám rezignovat na filtraci: pokud je to malý potok a teče. Prý tu nefiltruje skoro nikdo.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2023/07/a7a8b357-0456-4ec9-a918-81cd7d7a034c-2331-000001c712ce9a86_file.jpg)
V půl jedné déšť jako na zavolanou polevuje. Rychle usedám pod břízku a vařím si oběd.
Krajina se začíná mírně vlnit a dochází i na občasné výhledy.
Krátce před desátou přejdu okresku a asi kilometr jdu po nezpevněné silnici. Docházím do malé samoty, kde se nachází chata Madam Bongo’s / Čunovuohppi fell hut. Tady končí první oficiální etapa. Nezahlédnu človíčka. Trail se stáčí na západ. Ubývá stromků a mokřin. Relativně. Několikrát překonávám vodní tok, ale většinou suchou nohou po kamenech. Teda, já se pak často vzápětí probořím do smrdutého bahna. Že mi tady nohy neuschnou, s tím už jsem se smířil. Stále prší, ne intenzivně, ale vytrvale, teplota se drží na 12°C. Výhodou deště je, že jsou zalezlí komáři. Teda většina z nich.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2023/07/81cdada3-ce34-457b-b2f5-8438d09fabc8-2331-000001c712d7e8d9_file.jpg)
Jednou vyplaším trojici ptáků, kteří pak na mě nepříjemně blízko nalétávají. Zřejmě se mě snaží zahnat od hnízda s mladými.
Stále nikoho nepotkávám, jen podle stop odhaduji, že přede mnou jde někdo v těžkých botách, tak s půldenním náskokem. Až v půl třetí míjím v protisměru jdoucí švédskou trojici (60) a ta mi můj předpoklad potvrdí – několik hodin přede mnou jde americký pár. Upozorňují mě na skrytou odbočku na následujícím kopci. Prý tam dost zakufrovali. A mně se to vzápětí stane také. Dvakrát odbočku přejdu, dost se motám. Teď mířím téměř na čistý sever. Před pátou míjím velkou mohylu a scházím k jezeru Rájsjávri.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2023/07/d0b042b0-50d5-48f0-bb1b-8e3ff38d855f-2331-000001c712ed601c_file.jpg)
Po jeho břehu pak pokračuji až k chatě s obsluhou, kde většina chodců končí druhou etapu. Jsem v pokušení zalézt na noc do sucha, ale dnes to ještě překonám.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2023/07/12eb31b3-5ab9-4883-834c-6f131bd3cdf7-2331-000001c712f6c3c8_file.jpg)
Cesta se stáčí na severovýchod a já vstupuji do národního parku Reisa.
Zažiji dramatickou chvilku, když zjistím, že nemám telefon. Vracím se zpět a nacházím ho válet se v blátě. DG! Hrudní kapsu mám krytou pončem a evidentně jsem se do ní netrefil, když jsem do ní před chvílí telefon schovával. Uff…
Přijde mi, že cesta dál je udržovanější. Možná i proto, že skrz následují bažiny vede dřevěný chodníček.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2023/07/7c562930-aa91-412e-a2ce-982231412e94-2331-000001c712fffea2_file.jpg)
Stav vody je ale tak vysoký, že se do ní prkna pod mou váhou prohýbají.
Uprostřed močálů protéká řeka Čijéknaljohka a já prvně regulérně brodím.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2023/07/a392cdf2-f70e-4cc8-9c99-26118306e03f-2331-000001c7130a0b56_file.jpg)
Hluboké to není a proud je mírný.
Opouštím močál, lehce stoupám a začínám se rozhlížet po plácku na nocleh. Nevýhoda většího stanu je, že musím vyhledat větší rovnou plochu. Uspěji ve čtvrt na devět.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2023/07/8ef457e7-e587-4ac1-9018-5c43a5b2a1bc-2331-000001c713138cf9_file.jpg)
Dnes nejprve stavím, hned mizím uvnitř a převlékám se. Až pak dojde na vaření v předsíňce. Dnes je to Mexická rýže – dojídám zbytky proviantu z Hayduku.
Důsledně se promazávám, abych předešel opruzeninám. Přes celodenní mašírování v dešti se cítím spokojen. Zítra by mělo pršet o něco méně. Tak snad. Aby mě nebudilo nekonečné světlo, dávám si nákrčník na oči a před desátou usínám.
39 km (celkem 51 km)
Ahoj Jakube,
v Tvém gearlistu na NKL nevidím nepromokavé ponožky. Budu zvědavý na závěrečné zhodnocení, zda bys je na tomto trailu neužil.
Ať to šlape a přeji rozumný kompromis mezi nepříznivým počasím a dotěrnými komáry. 👍
Tak nepromokavé ponožky mi nakonec vůbec nechyběly. Především proto, že mi teplota neklesla pod 6 stupňů celsia. Ale věřím, že v jarních a podzimních měsících jsou nezbytností.
Hmm, lepší déšť či komáři? Drž se a usychej… 😉
Déšť!