HDT 1. den

Posted on

Má letošní výbava vycházela z výbavy osvědčené na CDT. Opět jsem se rozhodl pro větší batoh – Gossamer Gear Mariposu a to především kvůli velkému množství neseného jídla a vody. Po dvou letech spaní v hamace se vracím na zem – stromů si v Utahu a Arizoně příliš neužiju. Držím se osvědčené kombinace pěnové karimatky v torzo velikosti a alumatky (nechci řešit případné propíchnutí nafukovačky) s jednoplášťovým cuben fiberovým stanem od ZPACKS. Stejně doufám, že většinu nocí zvládnu pod širákem. Místo fleecové  mikiny budu mít bundu NALEHKO Alpha Aspiring – je lehčí a díky neprofukové vrstvě by měla být i teplejší. I merinová trika beru od NALEHKA. Spokojím se s lehčí péřovkou, kterou jsem si loni ozkoušel na SNP. Místo kšiltovky beru klobouk, doufám, že mi pod intenzivním sluncem poslouží lépe. Kapacitu nádob na vodu jsem navýšil na 7,5 litrů. Budu potřebovat o něco delší a silnější provázek – některá místa se nedají překonat s batohem na zádech a je nutné ho za sebou vytáhnout. Velký satelitní komunikátor pro použití v nouzové situaci jsem vyměnil za jeho malou verzi GARMIN InReach MINI 2. Mám větší solární nabíječku. Dvoupanelový model firmy ANKER jsem dorasoval na loňské SNP a nový se již nedá sehnat. Musel jsem vzít za vděk v současnosti vyráběnou třípanelovou verzí. Po dlouhém zvažování neberu ukulele – ani na CDT jsem na něj moc nehrál a obávám se, že tady budu po večerech tak unavený, že by tomu nebylo jinak. Doma nechávám i hrnek: od prosince jsem přestal pít kafe (těch pět až sedm šálků za den už bylo vážně moc, dokonce jsem si po jeho vysazení prošel nepěknými abstinenčními příznaky), takže si vystačím s ešusem.

Ale nejzásadnější a očekávanou změnou jsou boty. Po předloňském zklamání s novými modely ALTRA Lone Peak a loni s BROOKS Cascadia jsem letos vsadil na TOPO Terraventure, které mnozí považují za důstojné následovníky starých Alter. Nemají sice úplně nulový drop, ale sklon 3 mm není až tak velký. Vsadím se, že do čtrnácti dnů ho na tu nulu sešlapu. Špičku (toe box) mají stejně jako Altry luxusně širokou, svrchní materiál vypadá na pohled bytelněji. Už po prvním ozkoušení z nich mám ten krásný dojem “bačkůrkovatosti”, který jsem jinde než u Alter nezažil. Ale ať je moc nepřechválím. Řekneme si za dva měsíce.

Suma sumárum jsem svou základní váhu ve srovnání se CDT zmenšil přibližně o 700 gramů, což dělá přes 10%. Udržel jsem se tak pod 6,5 kily. To je zdravý standard – žádné ultra, ale příjemná váha při zachování velkého tepelného komfortu. Přece jen se budeme i tentokrát vyrovnávat s teplotním rozmezím 40°C.

PopisZnačkaVáha
Velká trojka (batoh, spaní, přístřešek)
BatohGOSSAMER GEAR Mariposa 60709
Quilt (Spacák) + obalKATABATIC GEAR Alsek 22°F615
StanZpacks Solplex (Spruce green)476
Ground sheetZpacks Flat Groundsheets99
KarimatkaTherm-A-Rest RidgeRest SoLite169
AlumatkaYate Alu Matte77
Kolíky (7x)6.5 inch Red Tough Titanium Tent Stakes58
Extra kolík sněhový REI Snow Stake32
SUM2235
Vaření
EšusEVERNEW Titanium Ultralight 600ml Pot106
Zateplení ešusuVlastní výroba25
VařičZELPH Modified StarLyte16
ZávětříTRAIL DESIGNS Caldera cone31
LžíceSEA TO SUMMIT Alpha Light short8
NůžDEEJO Naked27
Láhev na vodu1,5 L Dobrá voda34
Sak na špinavou voduEVERNEW Water Carry 2L42
Sak na čistou vodu 2xEVERNEW Water Carry 2L84
Filtr na vodu s láhví+Stříkačka na čištěníSAWYER Micro37
Příslušenství na gravitační filtraciMix doplňků SAWER a MSR80
Zapalovač (2x)No name34
Pytlík na jídloZPACKS Roll Top Food Bag45
SUM569
Oblečení v batohu (po většinu dne)
PéřovkaRAB Kaon Jacket262
BundaNALEHKO Alpha Aspiring250
Ponožky (2 páry)BRIDGEDALE Hike Lightweight96
Triko s krátkým rukávemMerino Triko RAB Forge124
PodvlíkačkyRAB Forge Leggings140
BoxerkyRAB Forge Boxers71
Teplá čepiceWARMPEACE Thermolite37
RukaviceDIRECTALPINE Skisport52
Nepromokavá bundaINOV-8 Racelite 150 Stormshell199
Nepromokavá sukněZPACKS Vertice Rain kilt71
Pytlík na oblečeníZPACKS Large Rectangular Dry Bag26
SUM1328
Hygiena
Kartáček na zubyNo name20
Mezizubní kartáčekCURAPROX2
Lékárnička-160
NůžtičkyNo name16
LopatkaDeuce of Spades15
Pytlík na hygienuZPACKS Small Stuff Sack3
SUM216
Elektronika
Telefon + obaliPhone XR + Catalyst Waterproof case252
Foťák + pouzdro LoweproSONY RX100 m6343
Power bankaALZAPOWER Onyx 20000mAh312
Satelitní komunikátorGARMIN inReach MINI 2100
SluchátkaBOSE SoundSport In-Ear Device19
ČelovkaPETZL Core Actik80
Solární nabíječkaANKER PowerPort Solar458
Nabíječka 2x USBAT&T79
Napájecí kabel iPhone (2x)Apple37
Napájecí kabel micro USB (2x)Různé31
Napájecí kabel USB-C (2x)Různé46
Stuffsack elektronikaZPACKS Rock Stuff Sack5
SUM1762
Ostatní
Šití, lepení-50
Batůžek do města/stuffsack na drobnostiSEA TO SUMMIT Ultrasil Day Pack73
Špunty do uší3M E.A.R. Classic1
Provázek3mm 15m102
Head net - moskytiéraSEA TO SUMMIT HeadNet12
Foto stativ malý + gumová kravatkaGORILLAPOD + Bongoties49
PeněženkaZPACKS Wallet Zip Pouch7
SUM294
Oblečené (nepočítá se do base weight)
KalhotyHIGH POINT Saguaro398
Triko s dlouhým rukávemNALEHKO Tri-ko169
Boty (pár)TOPO Terraventure 3600
PonožkyBRIDGEDALE Hike Ligghtweight48
BoxerkyRAB Forge Boxers71
Šátek (nákrčník)BUFF37
KloboukSUNDAY AFTERNOONS Charter Hat107
Ortéza na kolenoMUELLER Compact Knee Support122
KompasDECATHLON Náramková buzola Geonaute13
HodinkyCASIO ProTrek PRV-300064
HůlkyLEKI Legacy 16T461
SUM2090
Base weight (základní váha)6404
Skin Out Weigh (základní váha + oblečené)8494

Na dva úseky, konkrétně na přechod nejvyššího bodu cesty Mt. Ellen (3.481 m.n.m.) a severní okraj Grand Canyon, kde nás ještě může překvapit sníh, si navíc přibereme nesmeky. V mém případě Snowline Chainsen PRO (405 gramů). Pošleme je před sebou v balíku. Možná budou zbytečné, uvidíme podle situace, až tam dorazíme. Ale nechci znovu zažít situaci, kdy jsem podcenil možnou přítomnost sněhu v letních Pyrenejích a můj anděl strážný pak měl plné ruce práce.


Před motelem bylo přes noc zpočátku trochu rušno, ale nic vážnějšího, než občasné pokřikování a hlasitá hudba, se neodehrálo. Spíš nás všechny tradičně potrápil jet leg, takže spánku jsme si moc neužili. Ale jsem rád, že narozdíl od předchozích dvou amerických trailů budeme už druhý den po odletu šlapat. Byť jen kousek.

Kolem šesté už nás přestává bavit předstírat spánek. Kluci ještě po telefonu řeší nějaké firemní záležitosti. Je evidentní, že pro ně je daleko komplikovanější si na sedm neděl odskočit z práce. V osm vyrážíme na snídani do Subway a pak volným krokem na autobusovou zastávku. Trochu nás znervózní, že páru, kterému měl přijet spoj o půl hodiny dřív, nepřijede nic. Náš minibus dorazí včas. Vystoupí řidič, chlap jako hora, řekne, že je Jim (65) a ptá se, kdo z nás je Jakub. Když se přihlásím, tak řekne: „V tom případě vy druzí dva jste Petr a Petr. “ Nemá nadpřirozené schopnosti, naše jména znal na základě předem objednaných jízdenek. První hodinu jsme jediní cestující a Jim si s námi živě povídá. Ptáme se ho, zda by nás v Moabu mohl místo oficiální zastávky vyhodit u stanice národního parku, kde si musíme vyzvednout permity do Canyonlands. Omlouvá se, že bude za chvíli vystřídán jiným řidičem, ale že mu určitě řekne. Respektive, že mu to bude muset říct, protože ten druhý by to sám o sobě neudělal. Ale prý ať se nebojíme. Jeho prý poslechne, protože je o hlavu větší. Když pak po sedmdesáti minutách dochází ve Spanishk Forks k ohlášené výměně, dává nám na sebe Jim telefon, ať se mu určitě ozveme, kdybychom měli znovu cestu do Salt Lake City.

Nový řidič Phill (70) je opravdu morous. Přibrali jsme ještě dva cestující. Když se Phil přece jen rozpovídá, čiší z něj hodně zatrpklosti. Hned prohlásí, že zníme jako Rusové a že se mělo Rusko už dávno vybombardovat atomovkami. Že musíme být bohatí, když tu utrácíme svoje peníze a proč vlastně raději nezůstaneme v Evropě. Není to moc příjemný rozhovor. Jsme raději, když pustí rádio. Projedeme průsmykem ve výšce zhruba 2.200 m.n.m. Všude kolem je hodně sněhu. O pět set metrů níž se krajina změní a začíná mít pouštní charakter. Je pořád nač se koukat. Phil po chvíli znovu spustí a je vidět, že už se snaží vyhnout kontroverzním tématům. Po nějakých čtyřech hodinách jízdy nám nakonec skutečně zastavuje až kousek za Moabem u stanice správy Národního Parku Canyonlands. Ještě dostávám kontakt od naší spolucestující Joanny (50), abychom se ozvali, kdybychom se dostali do nesnází. Úplně jsem zapomněl, jak vstřícní tu lidi dokáží být.

Zarezervovaný permit získáváme na stanici během pěti minut. Teď se ještě musíme dostat zpět nad město, 22 mil na sever. Už je dost hodin a my bychom ještě rádi ušlápli první den nějakou tu míli. Volíme tu nejjednodušší variantu a voláme si Uber. Přijíždí velký pickup s usměvavým řidičem Scottem (55). Ochotně nám zastaví u benzínky, abychom si natočili vodu. Zkoušíme to u kohoutku venku, ale tam zrovna tankuje nějaký obytňák a obsluha nás posílá dovnitř, ať si klidně dobereme vodu v krámě u automatu na limonády. Působíme dost kuriózně, jak si z něj ve vyvoněném obchodě plníme naše vaky na vodu.

Scott nám zbytek cesty vykládá, jak bylo tohle město do půlky minulého století městem duchů, kde skoro nikdo nežil. Za studené války se tu ale začal těžit uran a to existenci města zachránilo. Ostatně, těží se tu dodnes. Viděli jsme, jak ohromná cisterna kropí radioaktivní hlušinu, aby ji vítr neodnášel po okolí. Dnes se ale město neuvěřitelně rychle rozrůstá hlavně díky akcelerujícímu turismu spojenému s přilehlými národními parky. Všude jsou nové hotely, které plní především návštěvníci z Evropy a Asie. Když se Scott dozví, co máme v plánu my, nahlas se rozesměje. Prý co jsme to snědli za houbičky… Ve čtyři nás vykládá u malého polního letiště a naše vysněná cesta může začít. Je to alternativní začátek po Klondike Buffs alternate. Oficiální start je o pár mil víc na severovýchod, ale tenhle je doporučován pro lepší dostupnost a atraktivnější cestu.

Ještě první společná fotka a už polykáme první kroky cesty. Jako vždy na začátku mám neuvěřitelný pocit, že ten bláznivý nápad se stává skutečnost. Šlapeme kus na jih z jedné strany máme dálnici, z druhé drátěný plot. Za chvíli je v plotě díra vytvořená procházející železnicí a my vcházíme do samotného národního parku Archies Přestože tu není žádná cesta, navigace je jednoduchá. Uděláme si náměr na vzdálený severovýchodní skalní útvar Marching Men, a pak už šlapeme pískem a prachem, vyhýbáme se nízkým kaktusům, chytáme se pěšinek vyšlapaných od dobytka a vyschlých potočních koryt. Měkký terén občas vystřídá skalnaté podloží. Teplota je kolem 16°C, téměř bezvětří.

Dostáváme se na prašnou cestu a občas mineme zaparkovaný obytňák. Párkrát kolem nás nějaký z nich projede. Tohle je hojně navštěvované místo. Opouštíme cestu a po celkem čtyřech mílích, místo abychom se napojili na oficiální trail, volíme ještě malou zacházku na sever ke skalnímu oblouku Tower Arch.

Dostáváme se k němu za dvacet minut a kocháme se skalními věžemi krásně nasvícenými klesajícím sluncem.

Od oblouku zamíříme na jihovýchod k úzkým věžičkam Marching Man, které skutečně vypadají jako kráčející zástup.

Opouštíme prošlapanou cestu a vyschlým korytem zamíříme na jih, abychom došli na oficiální trasu. Dostaneme se do slepé uličky, musíme se kus vrátit a obejít několik kamenných „ploutví“.

Po osmé se dostáváme na prašnou cestu a to už jsme na oficiálním trailu. Směřujeme čistě na jih a kocháme se prvním západem slunce.

Potřebujeme se dostat za hranici národního parku, na spaní v něm nemáme permit, to až na Canyonlands. Odbočíme z trailu a po chvíli, hned jak jsme za hranicí, to balíme. Je půl deváté a nad námi už září první hvězdy. Steleme si pod širákem na kraji cesty rozježděné od čtyřkolek, chráněni před větrem nízkou skalkou. Teplota prudce padá. Rychle se navečeříme (já se odbývám tortilou s tuňákem a sýrem) a mizíme v peří. Nad námi září jasný oceán hvězd. Lepší večer jsme si nemohli přát.

18 km

17 Replies to “HDT 1. den”

  1. Och, ty fotografie, to je úžasná krajina :).
    PS: hledáme teď, kterou skládací flašku si koupíme, ale 1,5 l dobrá voda nás dostala 😀

  2. Jakube, držím Vám palce a moc se těším na průběžné zprávy. Lehkou nohu a klidné noci.

  3. Krásné foto, přeji dobrou cestu a hodně štěstí v divočině. Ať má anděl strážný co nejméně práce.

  4. Super, pořádně si to užijte! Minimálně tak, jako já čtení blogu. 🙂

  5. Parádní čtení, Jakube, jako vždy 👌 přeji ať se trek vydaří na výbornou a je plný zážitků, samozřejmě pozitivních. Zeptám se k výbavě, ani jeden z vás nemá na ruce „chytré“ hodinky – to je opravdu vůbec nepoužíváte? Chápu starost s nabíjením apod., i kdyz Garminy atd. vydrží opravdu dlouho popr. verze solar je úplně v klidu. Já osobně bez nich prakticky nevycházím, tak mne to jen malinko zarazilo…to jen na okraj. Jinak samozřejmě PECKA trip ☀️a těším se každý den kdy na mail přijde info o novém „čtení“ 😉✌

    1. Ahoj Pavle. Chytré hodinky pro nás spadají do kategorie „nice to have“, nikoli potřebné. Ano, ještě na začátku roku jsem zvažoval zakoupení Garmin Enduro, které v režimu chytrých hodinek vydrží 50 dní bez nabíjení. I jsem měl na ně našetřeno. Ale pak se ukázalo, že tu peníze udělají jinde větší službu. Moje staré otřískané Casia mi kromě času ukazují tlak, výšku, teplotu a ještě pár dalších informací. Na vše ostatní lze použít telefon. Co víc reálně potřebuji? Měřit si tělesné funkce? Ano, je to pěkná hračka, taky si rád hraju, ale vyhodnotil jsem, že se bez toho zatím obejdu. Až budu mít peníze nazbyt, třeba do hračky zainvestuji. A dovolím si říct za kluky, že to vnímají stejně.

  6. Držím palce, ať vše vyjde jak má! A jinak by mě teda zajímaly ty abstinenční příznaky po vysazení kofeinu, kvůli tomu, že sama jsem na kafi docela závislá…

  7. Parádní čtení a nádherné fotky. Moc vám to závidím, ale ještě víc vám přeji ať si to užijete. Šťastnou cestu a těším se na další zápisky.

    1. Ahoj Dušane. Ničí ji asi do té míry, jako ji ničí běžný spacák. Takže nijak. Ničí ji váha těla a povrch, na kterém je položena. Peřina (quilt) ne.

Přidat komentář