SNP 15. den

Posted on

Dnes se spalo v teple pod střechou obzvlášť příjemně. Jen když jsem v noci psal, byla symfonie chrápání doplněná ještě dalšími, ostřejšími zvuky. Není divu, když si většina přítomných dala v chatě pod Chopkom zelňačku a tady pak večer čočkovku. Výsledkem je noční kapela, za kterou by se nestyděl ani Otec Ubu.

Ráno ještě snídám společně s těmi, jež jsem si za tři dny zvykl vídat. Od zítřka už budu pravděpodobně zase sám.

Venku je zcela opačné počasí než včera večer. Okolní kopce se koupou ve slunečních paprscích. Kadibudky útulny směřují dveřmi do údolí a nemají zámek. Nejlepší je nechat při ranní meditaci otevřené a kochat se výhledem.

Jako by se nikomu nechtělo pryč, většina vychází poměrně pozdě. Pro mě osobně je to zatím nejpozdější start na SNP vůbec: 8:30.

Jeden kluk ze slovenské partičky jdoucí tatranský hřeben se dnes chlubí ponožkami v sandálech se slovy „dnes jdu jako Češi“. Je to ten nejčastější vtip, který tu na náš národ slýchám. Prý by člověk neměl v Tatrách česky ani promluvit, nebo na něj spadne lavina klidně i v srpnu… No máme tu vytvořenou pěknou pověst.

Vyšlapáváme zpátky na hřeben a kocháme se nejen jasným výhledem na jih, ale i severní stranu topící se v mracích.

Malý mrak leží i na stezce, myslím, že jím projdeme tak za pět minut. Ale pak ho přibývá a přibývá… Nakonec v něm šlapeme hodinu.

Je zvláštní se pak ve slunci dívat na místa, kterými jsme prošli, jak jsou ještě zahalena mrakem.

A pak je to zase veliká paráda. Člověk neví, kam dřív napnout zrak, a fotoaparáty mají žně.

Šlapeme si každý sám, jen na předposledním vrcholu Veľká Chochuľa (1.753 m.n.m.) se scházíme s Ivanou a Mirkem. Mirkovi před chvílí někdo vyprávěl, jak spal v chatě o kus níž a jak tam kolem osmé přišli nějací lidé, kteří si večer přes zákaz postavili na hřebeni u Veľké Chochuľe stan. Jenže silný vítr jim ho odnesl. Doslova a do písmene. Už ho nenašli. Ještě že narazili na tu chatu.

My se naposledy kocháme výhledy po Tatrách a jejich okolí. Za chvilku nám zmizí.

Za Prašivou (1.675) začíná prudké a dlouhé klesání Hiadeľského sedla (1.093 m.n.m.) a pak zase hned prudké stoupání na Kozí chrbát (1.330 m.n.m.).

Potkáváme čím dál víc turistů. Kromě domácích je tu hodně Poláků a Němců. A nějací Češi, samozřejmě. Překvapivě nikdo z nich nemá sandále s ponožkami.

Cesta se ještě trochu zavlní, až definitivně začne klesat do Donoval.

Donovaly jsou jedním velkým rekreačním střediskem, bránou do Nízkých Tater. Vypadají hodně zkomercionalizovaně, asi jako Špindlerův Mlýn v Krkonoších.

Rychle dokoupím potřebné potraviny (v zásadě jen snacky, nic jiného jsem z Telgártu nestačil sníst) a jdu si dát s partou večeři do Koliby. Poručím si mixovanou nálož slovenských klasik, od strapaček, přes halušky, po bryndzové pirohy. 700 gramů čisté energie. A pak nastává loučení. Parta zůstává na noc, já se chci ještě trochu odpíchnout dál. Ale všichni tři mají vyšší tempo než já, třeba mě ještě doženou. Zvládli by to s prstem v nose.

S Kubou a Klárou už se zvládnu rozloučit jen po telefonu. I s nimi se určitě ještě někdy potkám.

No stoupák zpátky na kopce je s přecpaným břichem skutečně výživný. Ještě jeden pohled přes Donovaly na kopce, ze kterých jsem před pár hodinami sešel.

Snažím se dojít co nejdále, zítra má celý den pršet, tak ať mám fóra. V osm mě ale zastavuje tma za sedlem Velký Šturec. Fouká ne příliš silný (1-2 Bf), zato nepříjemně studený vítr. Teploměr je na 4°C. Když napnu hamaku, náplní se větrem jako spinnakerová plachta. Žel na závětrné straně hřebene se nelze zavěsit, je tam moc strmý sraz. Ještě že mám velký rainfly, který dokáže nepříjemný vítr odstínit. V devět už ležím v teple, všechnu večerní rutinu splněnou. Usínám s přáním, aby meteorologům předpověď deště nevyšla.

36 km (celkem 518 km)

8 Replies to “SNP 15. den”

  1. Myslím, že posledné 2-3 roky začínajú negatívne štatistiky v Tatrách ovládať Poliaci. A čo sa týka „národnostného“ humoru tak myslím platí „Co se škádlívá, to se rádo mívá.“ 🙂

  2. Já stále říkám, že v Tatrách budu určitě volat pomoc slovenky 😀 (můžu si vybírat, mám dvojí občanství :D). Čtením o putováním přes Nízké Tatry jsem si připomněla náš přechod a útěk z Chabence v bouřce na Ďurkovou, přeplněná Ďurková a zvuky podobné jako jsi poslouchal ty :D. Díky za každé dobré ráno (jak by řekl František Nepil), těším se na každé pokračování.

  3. Škoda toho počasia…hlavne hrebeň Nízkych Tatier je pekný.

    Pracoval som hore na Chopku jeden mesiac v lete, robili sme tie kamenné chodníky z Chopku smerom na Dereše. Za mesiac sme spravili niečo cez 100m, všetko ručne. Počasie tam bolo od +30 stupňov a brutálne slnko do -5 stupňov, 10 cm sneh a hnusný vietor s takmer nulovou viditeľnosťou. Slovenské hory nie sú síce vysoké, ale počasie sa tam môže radikálne zmeniť veľmi rýchlo. Reálne tam hrozí v lete smrť podchladením, pošmyknutie sa na námraze, strata orientácie v hmle. Turisti, ktorí to nepoznajú, to často podcenia. Zrejme z toho pochádzajú tie vtipy o českých turistoch.

    Nech Ti to šlape, obdivujem tvoju disciplínu to ešte aj takto úžasne spracovať.

  4. Zdravím, zajímá mne, co vlastně jíte, když musíte mít zásoby na 3 dny, jak jste se zmiňoval. Také rád chodím, ale z rodinných důvodů jen po ČR, takže zásoby stačí na den, max. 2. L. Díky za odpověď.

    1. Ahoj Lukáši. Zpravidla je to sušená strava, kteou stačí zalít horkou vodou, čili různé instantní záležitosti od těch relativně drahých (cena jedné porce vychází jako jídlo v městské hospodě), jako je Travel lunch, Mountain house, přes různé Vitany až po pytlíkové polívky. Koukni do nějakého ohlédnutí, kde se o tom víc rozepisuji, třeba u CDT: https://jakubuvcestovnidenik.cz/2018/10/06/cdt-ohlednuti/#jidlocdt. Jsou tam sice uváděné americké značky, ale princip je stejný i u nás. Nezáleží, jestli je to na dva dny, nebo na deset. I když doma na kratší trasy nosím víc čerstvého ovoce, zeleniny, sýrů. Ale nikdy skutečně „nevařím“.

  5. Jasné, díky, za odpověď. Já při těch trasách právě nepoužíval vařič, jen pečivo, salám, sýr ap. Samozřejmě, že při delších cestách z domu např. instantní polévka „pohladí po duši“ 😃. L

Přidat komentář