Budím se v pět, ale tělo protestuje a tak odložím vstávání o hodinu. Vycházím v 6:40. Je mlha, zem je ještě rozmoklá od včerejšího deště, ale tuším hezký den.
Pokračuji v houpačce od patníku k patníku. Na prvním kopci (Plaša – 1.163 m.n.m.) mě zdrží ohromné množství borůvek. To už vylezlo slunko a já se od borůvkových keřů nemůžu odtrhnout. Občas potkám nějakého polského turistu.
Snídám v devět na vrchu Kruhliak (1.101 m.n.m.). Užívám si slunce, výhled do kraje a samotu. Ne však na dlouho. Za chvíli se kolem začnou objevovat polští a slovenští turisté. Mezi nimi i Daniel (33), který má k mému překvapení v tomto terénu kolo. Ptám se ho, jak se mu tu v tom jede, on mi odpoví, že se mu to tady spíš tlačí. Ještě si chvíli povídám s jednou dvojicí (27) z Lodže a pak už sbíhám prudkým krpálem do Ruského sedla. Proti mě kráčí davy polských turistů, skoro mám pocit, že je přivezly tři výletní autobusy.
Ruským sedlem prochází silnice, stojí tu zaparkovaná řada aut, což vysvětluje ty davy. Dobírám vodu. Podle mapy je další pramen o 20 kilometrů dál. Musím si je víc hlídat, není jich tu na hřebeni mnoho.
Co jsem naklesal, nastoupávám. Jakmile se dostanu o 275 metrů výš, už jdu zase po hřebeni, tentokrát s minimálním převýšením. A rázem nikde ani noha.
Je to cesta zeleným tunelem, jen jednou za čas mám šanci zahlédnout průsekem okolní kopce.
Teploměr ukazuje překvapivě 12°C, je pravda, že mám většinu času na hlavě teplou čepici.
Cesta je příjemná, bez nějakých dramatických momentů.
Obědvám na vrchu Černiny (928 m.n.m.), vyhřívám se na sluníčku, které tu prosvítá mezi větvemi.
Ve chvíli,kdy se zvedám, dorazí z opačné strany tři slovenští kluci s batohy (40-45), kteří si tu dělají třídenní okruh, tak ještě chvíli kecáme.
Dál už je to zase „houpačka“.
Kousek od polské usedlosti Balnica se přiblížím k železniční trati, slyším jeden vlak zas druhým. V Balnici je krám a snad i malá hospoda, ale já mám zatím všeho dost, a tak tam ani nezacházím.
Charakter cesty se tu na chvíli mění, je členitější, přecházím řadu stružek. Na chvíli si připadám jako někde na Křivoklátsku. Trvá to tak 5 km, pak se cesta zase změní na zalesněnou hřebenovku.
Za dnešní cíl jsem si zvolil pramen za Wierchem nad Łazem (864 m.n.m.). K mému nemilému překvapení nacházím jen bahnitou mokřinu. V ní je několik „tůněk“, spíš loužiček. Ale jsou mělké a dosti zakalené. V mapě sice je ještě jeden pramen o 2,5 km dál, ale nemám jistotu, že bude lepší a já už to dnes nechci natahovat. Pomocí „naběračky“ z uřízlého saku na vodu sbírám co nejopatrněji vodu z nejslibnější kaluže. Výsledek je stejně dosti kalný.
Ale co. Filtroval a pil jsem už horší.
Hledám místo na nocleh. Na prvním příhodném plácku mě upozorní velký kříž, že se jedná o vojenský hrob z 1. světové války.
Nechám mrtvé mrtvým a přesunu se o 500 metrů dále.
Je 19:15. Dnes končím dřív, chci se uložit ke spánku ještě za světla. Večerní program (stavba hamaky, filtrování vody, večeře, základní hygiena a péče o nohy) mi trvá hodinu a čtvrt. Stíhám to tak akorát, o pár minut později už by to bylo na čelovku.
Oproti včerejšku je bezvětří, teplota je alespoň pocitově vyšší. Užívám si okolní klid.
Oči zavírám v devět.
33 km (celkem 55 km)
Krásná krajina, přeji dobrou cestu a fajn lidi, které potkáte. Děkuji za supr čtení a foto.
Davy polských turistů mi připomněly podobnou zkušenost z Rychlebských hor. Potkat sem tam nějakého člověka je docela fajn, ale když se nekončící průvod počítá na autobusy, je to obtěžující. Tak doufám, že další část bude lepší. Díky za čtení!
Šťastnou cestu 🖖. A díky za zase parádní čtení a těšení se na další kapitolu.
Ještě vydrž, od poloviny Polonin nebudou žádní lidé.
Ahoooj, co je to prosím za pytlík, v které máš skládací láhev EVERNEW – jedná se o vychytávku, která umožní gravitační filtrování? Přeji krásnou cestu!
Ahoj Martine, je to pytlík z originálního příslušenství které jsem dostal k filtru Sawyer a ano, umožňuje zavěšení lahve se špinavou vodou a následnou gravitační filtraci.
Ahoj Jakube, děkuji moc za odpověď. Bohužel se už k Sawyer Micro tento šikovný pytlík nepřikládá a na internetu jsem žádný podobný (prozatím) nenašel. Ale aspoň jsem díky jeho hledání na internetu našel i jiné a hlavně dlouhodobě ověřené řešení v podobě vytvoření otvorů na spodku Evernew láhve a provlečení provázku na zavěšení – napadlo mě takové řešení samozřejmě i v minulosti, ale bál jsem se životnosti takového řešení, ale evidentně to funguje :). Navíc se zdá, že s tím výrobce i počítal a místa pro tyto otvory jsou naznačené přímo na spodku láhve – no člověk se pořád učí :). Takže díky i za tu fotku, která mě znovu zavedla k myšlence vyřešit gravitační filtrování u těchto lahví :). Ať to šlape!
Ahoj Jakub, ďakujem za spomenutie v článku, my sme nakoniec zažili ešte krásne 2 noci, úplnú pohodu, inak tiež sme stretli tých veselých chlapíkov a dali s nimi 52% raňajky bola zábava 😂 prajem všetko dobré a veľa šťastia do konca cesty 😉
To je nádhera, že zase šlapeš a že se k tobě mohu přidat aspoň četbou! Moc si to užívej!!