Hranice ČR 46. den

Posted on

Ráno si skutečně podstatně přispíme. Asi jsem to už potřeboval. Snídáme na náměstí a pak ještě zaběhneme do první kavárny, která otevírá v devět. Z města se batolíme až okolo desáté. Trochu poprchává, ale není to na celý nepromok.

Dnes se mi jde výrazně lépe. Nejen, že jsem odpočatější, ale M mi dovezla pár bot, se kterými jsem původně vyrážel. Ten, který před třemi týdny odvážela domů. Divím se, že jsem v těch nových, ve stavu ve kterém jsou, došel vůbec až sem.

Musím říct, že tenhle nový model (4.5) je pro mě opravdové zklamání. Boty, které vydrží pouze 700 kilometrů a za ty prachy, to je trochu drahý špás.

Je pravdou, že ty boty dostaly ve špatném počasí pořádně zabrat. Pakliže v nich člověk jde v mokru a blátě, často se životnost bot zkrátí na polovinu. Na druhou stranu, ten starý model (3.0) na téhle cestě prošel něčím podobným. A přestože jsem v nich ušel 1.200 kilometrů, jsou stále v mnohem lepším stavu a vím, že v nich dokážu dojít zbytek cesty. Ale o radikálním zhoršení kvality Alter slyším ze všech stran. Nejen z internetu, i od lidí které sám znám. Nejpravděpodobněji to souvisí i s tím, že značku koupil jiný výrobce. Navíc se proslýchá, že chtějí zdražovat. Ano, spousta lidí na tuhle značku vždycky nadávalo. Ale já vím, že snad neexistují víc individuální požadavky, než jsou kladeny právě na boty. A neexistuje téma, které by v rámci diskuzí o výbavě na chození vzbuzovalo víc emocí a rozporů. Mnohokrát jsem se spálil tím, že jsem si pořídil model, který moji kamarádi, zkušení chodci, vychvalovali do nebe a já ho chtěl vyhodit po první víkendovce. A naopak boty, které vyhovovaly mně, mnozí proklínali. Ale pro mě prostě byla Altra Lone Peak do modelu 3.0 ideální bota ve všech ohledech. Tři roky jsem žil s tím, že boty už mám vyřešené. Byly to pěkné tři roky, ale myslím, že nastal čas na změnu.

Okolo jedenácté přestává pršet. Po šesti kilometrech motání se po malých silnicích a polních cestách docházíme k polské hranici. Jdeme po ní po žluté značce cestou, která je velmi málo prochozená, a od mokré trávy máme mokré nejen boty, ale i kalhoty. Chvíli se bavíme posloucháním pokusů o zprovoznění nedalekého vesnického rozhlasu. Nejprve se krajem dvakrát line zvuk startujících Windows. Pak si vyslechneme píseň Do lesíčka na čekanou a gratulaci místnímu obyvateli, panu Čičmanovi, k významnému životnímu jubileu. To předčasně ukončí zvuk chybové hlášky z Windows. Po deseti minutách už se hlášení podaří dokončit. Scénka by se klidně mohla objevit ve Svěrákovsko Smoljakovském filmu Trhák. V jeden moment slyšíme vzdálené hřmění, ale možná jsou to jen šampusové zátky v chalupě u pana Čičmana.

Po dalších šesti kilometrech opouštíme hranici a napojíme se na červenou orlickohorskou hřebenovku Jiráskova cesta. Nejprve vede po silnici. V Českých Petrovicích obědváme v hospodě. Odpoledne se částečně rozeženou mraky a my jdeme dál ve slunci.

Za Zemskou bránou konečně v půl čtvrté odbočíme ze silnice do lesa. Cesta je mírná, vede kolem řady opevnění ze 30. let v různých fázích rozkladu. Za pevností Hanička, kterou si lze prohlédnout s průvodcem (v minulosti jsem to již dvakrát absolvoval, takže dnes vynecháme), přecházíme na modrou značku směr Neratov.

Často musíme uhýbat rozjetým cyklistům. Dva kilometry před Neratovem se zatahuje obloha a z dáli hřmí. Docházíme do něj v sedm.

Neratov je velmi zvláštní místo. Bývalo to slavné poutní místo s ohromným barokním kostelem Nanebevzetí Panny Marie. V 17. století sem přicházelo 4.000 poutníků ročně. V poválečném období ho ale postihl osud mnoha pohraničních vsí. Místo bylo vylidněno, zpustlo. Kostel přišel o střechu, zůstaly jen obvodové zdi. V devadesátých letech se ale stal zázrak. Sdružení Neratov, založenému společenstvím vedeným farářem Suchárem, se podařilo kostel originálně opravit. Dostal novou, skleněnou střechu.

Další výzdoba kostela zůstala velmi prostá. Pobyt uvnitř je opravdu velmi silný zážitek. První kostel, kde má člověk pocit, že ho a nebe nic neodděluje.

Ale tím to neskončilo. Vesnici se podařilo znovu osídlit, vznikl tu pivovar a několik chráněných pracovišť pro lidi s různými typy postižení. Jedním takovým místem je i pivovarská hospoda, kam zajdeme na večeři.

U mnoha stavení je sešlost, místní komunita žije živým společenským životem. Po vší té beznaději a zmaru, která na mne dýchala zejména na Šumavě, je tohle místo, ze kterého vyzařuje nová naděje a smíření. Koho zajímá víc, může se podívat na neratov.cz

Ve čtvrt na devět odcházíme a o tři kilometry dál si stavíme hamaky. Dnes to byl na kilometráž kratší den, ale mám z něj sváteční pocit. Večerní zážitek z Neratova v sobě ponesu asi hodně dlouho. Usínáme krátce po desáté.

35 km (celkem 1.992 km)

7 Replies to “Hranice ČR 46. den”

  1. Díky za tip na Neratov. Vypadá to dobře. A nezavírají kostel, to se v Česku jen tak nevidí!

  2. Ahoj Jakube,děkuji ti za skvělé čtení,tvůj deník je fakt super,překvapila mě výdrž těch bot Altra Lone peak 4.5 já mám model 4.0 a zatím drží i když se mi začala odlepovat špička,vypadá to že jdou s kvalitou dolů,to ten dřívější model Altra Lone peak 3.0 byl lepší,přeju pevné zdraví.

  3. Náhodou těch kostelů, které v Čechách nezavírali je docela dost, obvykle se však sloužila pouze tradiční mše. Jakube, přeji pevné boty!

    1. Myslím obecně, že jsou kostely zavřené během dne a dostat se tam dá jen během mše. Je to škoda, protože v Česku jsou krásné kostely a turisti do nich nemůžou.

  4. Neratov je oblíbená destinace Valchy (Lucky dnes Tutrove), jezdi tam na velikonoce a jsou vždy nadšeni.

Přidat komentář