V noci se zvedá vítr. Už podruhé se mi vytrhne ukotvení jednoho rohu rainflye, ale přijdu na to až ve chvíli, kdy mě probudí chlad zvlhlé hlavy a ramen. Musím se naučit kolíkovat podle větru, který může přijít a ne podle toho, jaký večer je. U stanu to člověk dělá automaticky, ale rainfly svádí k tomu to odfláknout. Snad už jsem dostal lekci. Rychle to opravím, ale lezu zpátky do vlhkého peří. Horší totiž je, že spím v podstatě v mraku, takže veškerý vzduch je prosycený vlhkostí. Měl jsem dojít níž, ale večer jsem na to byl příliš unaven. Dnes buď vyjde slunce a podaří se mi vše usušit, nebo si budu muset najít nějaké spaní pod střechou. Ale teď se mi ještě podařilo udržet si teplo až do rána. Když vstávám, stále mi bubnují na stříšku kapky. Vycházím v 6:25, déšť přechází v mrholení, ale i nadále kráčím v mlze. Do toho je stále poměrně silný vítr (3-4 Bf). Jdu přes Mikulčin vrch (799 m.n.m.), na chvíli se ke mně připojí i Cesta hrdinů SNP (což se ostatně dělo i včera).
Pomalu klesám pod mrak a docházím do Starého Hrozenkova. Na pumpě si dávám kafe a v přilehlém stánku si od sympatického Makedonce kupuji snídaňový kebab. Začnu strmě stoupat na druhou stranu údolí. Cítím, jak se slunce snaží probojovat skrz mraky, ale stále ještě poprchává. Alespoň mlha kolem mě zůstane řídká, a tak mám konečně i něco ze svého okolí.
V Žítkové už zase naplno prší, začínám si pohrávat s myšlenkou někam zapadnout a dát si regulérní den volna, ZERO. Jenže není kam, místní penzion je zavřený, takže nezbývá, než se bahnit dál.
Déšť přechází zpět k mrholení, ale v lese se to moc nepozná. Při každém zavanutí větru na mne stejně spadne dávka vody ze stromů. Začínám mít pocit, že stran počasí je tenhle špacír dobrá průprava na AT. Takže jsem si svým způsobem nemohl přát lepší.
Po dalších sedmi kilometrech jsem Na Koncích (nečíst v koncích!), dál nastoupám na Čierešienky (758 m.n.m.) a Javorník (783 m.n.m.). Ještě předtím si ale na Peňažné, kde je řada stolků a přístřešek (“místo moravsko – slovenského setkávání”), vařím ve dvě oběd.
Cestou dál mi jednou zapadne noha do bláta až po lýtko. Musím ji vyndávat velmi opatrně, aby mi bota nezůstala pohřbena pod vrstvou zeminy. Jsem moc rád, že pak procházím brodem a pořádně si boty umyju.
Táhlými serpentinami scházím do Vlárského průsmyku. Cestou konečně přestává mrholení a mlha kolem mne opadává. A já si začínám zpívat.
Je po dešti a kosové si štěstím pletou noty,
je po dešti, ta chvíle nehodí se pro trampoty,
už je po dešti a svítí kaluže,
ach ženy, nemračte se na muže.
Ve Vlárském průsmyku samotném dokonce vysvitne slunce. Měl jsem pocit, že už ani nevím, jak vypadá.
Aby té radosti nebylo moc, po půl hodině zase zmizí a znovu začíná pršet. Jsem rád, že v Sidonii narazím na otevřenou hospodu. Co na tom, že k jídlu mají jenom klobásu a nakládaný hermelín. Tak si prostě dám klobásu a nakládaný hermelín.
V sedm je definitivně po dešti. Dnes už o moc dál nejdu, zůstanu spát v údolí. Nechci si zopakovat včerejší noc v mraku. Meteorologové sice hlásí jasnou noc, ale taky hlásili, že se vyjasní už včera. Takže hraju na jistotu. Po 2,5 km za Sidonií se usalaším. Ještě hodinu dosušuji, než zmizím v peří. Při večerním ošetřování nohou mi zůstane v ruce nehet jednoho z malíčků. Na dlouhých trailech o nehty na nohou přicházím, ale obyčejně jsou to ty na palcích. Asi už na něj toho šlapání v mokru bylo moc. Však on zase brzy doroste. Usínám před devátou.
40 km (celkem 1.517 km)
to je škodááá Jakube … tím, že si uhnul na Starý Hrozenkov, jsi minul překvapení, které jsme Ti s rodinkou připravili na rozcestníku Pod Kykulou přímo na hranici CZ/SK, spousta dobrot … no mrzí nás to, ale co se dá dělat 🙂 teď se tam v nejbližších dnech už nedostaneme, tak kdyby tady byl někdo, kdo by šel kolem nebo by jsi o někom takovém věděl, tak ať to vyzvedne, nebo to budeš muset jít ještě jednou opačným směrem : )) … ať už Ti přeje počasí, sledujeme Tě dál 🙂 Marcel, Renata a naše ratolesti Maty, Filda a Linda
Jeeeee, to mě strašně mrzííí!! Tak snad si ten trail magic užije někdo jiný. Ale děkujuuuu!!!
Jakube ty fotky v mlze mají úžasnou atmosféru, to je skoro do nějaké soutěže…
Vzhledem k počasí byla/je hamaka asi správná volba, lepší než se válet v bahně na zemi…
Žižková a Hrozenkov. I ta fotografie připomíná přebal knihy. Bohyně prý uměly zaříkávat počasí. 🌪🌧☀️
Teticcina drubez 🤗