Hranice ČR 36. den

Posted on

Budím se v šest, za zpěvu ptáků, slunce svítí od prvního okamžiku. Začínám stoupáním, ale je to radostný. S každou loukou se mi otevírají výhledy, o které jsem byl v předchozích třech dnech ochuzen. Ve 7:45 docházím ke kapli Panny Marie Královny na Brezové, u které je pramen. Konají se tu velké každoroční poutě. Před rokem jsem tu spal, tak si tady dnes alespoň udělám snídani.

Dál je to příjemná houpačka po hřebeni, nahoru dolů, louky se střídají s lesními úseky. Pořád se nemůžu vynadívat na všechny strany. Fouká příjemný chladivý vítr (2 Bf). Mám pomalejší tempo než jindy, protože se co chvíli zastavuju a kochám okolím.

Občas si ještě na rozmoklé půdě namočím boty, ale ty pak na slunci rychle usychají.

Jdu už docela dlouho po hranici, až zapomenu sledovat značku, a na odbočce na Končité z ní scházím a jdu dál od patníku k patníku. Zjistím to po jednom kilometru. Nevím, zda se to dá projít přímo po hranici, z mapy to jasný není, obzvlášť když jsem už nějakou dobu informován výstražnými cedulemi o tom, že se pohybuji po kraji muniční střelnice. Raději se ten kilometr vrátím.

Sestupuji do Střelné a ke svému překvapení nacházím hospodu, která nebyla v mapě. Z jídla sice mají jen polotovarovou pizzu, ale ta je překvapivě velmi dobrá. Ale možná mi ji připravoval ten nejlepší kuchař, pan Hlad.

Ve svahu nad Střelnou je místo, na které se vždycky těším. “Turistická zvonice”. Je to altán vypadající skoro jako kaplička, turistický přístřešek ve kterém se dá přespat. Vedle je sympatická cedule “Hotel Širák”. Je tu kadibudka a tekoucí voda. Přímo to tu vybízí k přenocování. Mám štěstí, že zde tentokrát potkávám i Josefa, který celé tohle místo spravuje. A to celé pouze z nadšení, bez žádných fondů. Pouze z dobrovolných příspěvků, které tu případní nocležníci zanechají. Proč takových míst a lidí u nás není víc.

Na Čubově kopci (720 m.n.m.) neodolám a vylezu si na rozhlednu. Nevadí, že přes vzrostlý okolní porost není skoro nic vidět.

Znovu scházím, tentokrát k Franzově Lhotě. Z ní vede počáteční stoupání loukou, kde se člověk musí orientovat spíš podle čuchu. Není tu cesta, ani značka, je třeba se zaměřit na cíp lesa, kde podle mapy tuší cestu, a jít.

Vystupuji na Makytu (923 m.n.m.), nejvyšší vrchol západních Javorníků.

Půl míle pod Makytou se zastavím u pramene Brtíška a dobírám vodu. Je to dnes už třetí vodní zdroj, který nemusím filtrovat.

V Papajském sedle mě na zemi překvapí nápis Trail magic. Prošmíruju okolí pěti metrů, ale žádný fyzický trail magic nenacházím. Nevadí, stejně je pro mě největším zázrakem celodenní slunce nad hlavou.

V následném prudkém stoupání trochu kufruju. Může za to největší nepřítel českého chodce, lesní těžaři. Celý terén je rozorán, není jasné, kudy vede stezka, nejspíš vzala za své i nějaká ta značka na stromě.

Za odbočkou na Krkostěně (příznačné) zase špacíruju po hřebeni. Přestože je po osmé, nechce se mi zastavit, užívám si večerní atmosféru s výhledem do kraje.

Zastavím ve 20:45, trochu mi dá práci najít místo, kde nefouká, a s posledním světlem stavím hamaku. Dnes to byla veliká paráda. Usínám v deset.

42 km (celkem 1.559 km)

3 Replies to “Hranice ČR 36. den”

  1. Ahoj.
    Nápis je ode mě. Byl jsem tam v úterý mezi 10:30 až 19:30 a očekával tě. Trochu jsem si tam i zdřímnul, tak jsem tam pro jistotu vyškrábal nápis, abys mě případně vzbudil, páč jsem řídil přes noc. Asi jsme se těsně minuli. Tak holt někdy příště Jakube. Každá kulka netrefí. Aspoň ochutnám ty boloňský špagety a kuře korma, kterou jsi od travellunch vychvaloval. 🙂 Přemýšlel jsem, jestli to tam nenechat, i to pivo a sušené maso, ale spíš se mi nechtělo tam nechávat „odpadky“, když jsem například viděl v tom ohništi tu plechovku a o kus dál kelímek od kafe. Navíc pivo bylo lahvové a to bys pak při stoupání moc neocenil tu váhu navíc. 🙂

    1. Ahoj Tondo. Trochu jsem tušil, že to bude něco takového. Od 10:30 až do 19:30? To sis teda dal. A minuli jsme se o 30 minut!! Nebýt toho mého kufrování před Střelnou, tak to vyšlo. Každopádně děkuju moc, dojalo mě to. Doufám, že si příště při nějaké příležitosti to pivo spolu dáme. Happy trails!

  2. Nemáš za co děkovat. Třeba to vyjde příště. To je holt tvůj úděl, když píšeš tak hezký deníky a navíc s takovou rychlostí – to si piš, že se pak lidem zachce napodobit americký trail angels a najít si tě – rozhodně si to zasloužíš. Vsadím se, že u trojmezáku nebo u nejvýchodnějššího bodu tě určitě něco/někdo taky potká. Původně jsem tam chtěl taky, ale raději jsem si našel originálnější místečko. Nicméně jsi vyjimečně ušel o 10 km méně za poslední dva dny kvůli počasí a proto jsem tě lehce minul. 🙂 Užívej si cestu a přeji víc vydařenějších trail magiců.

Přidat komentář