Kolem druhé mne probudí naštvané zakvičení divočáka. Myslím, že ze mě byl víc překvapen, než já z něho.
A pak, když se ráno budím, slyším dusot kopyt. Zvednu hlavu a vidím, jak se na mne žene stádo krav. Nevím jestli je něco vylekalo, nebo zda jen nadšené běží na pastvu, každopádně míří spolehlivě na mě. Vyskakuji a mávám na ně divoce rukama. Zabírá to, mění směr a já jsem okamžitě probraný z ranní ospalosti.
Vycházím v 6:35 a ještě 40 minut si užívám chůzi po hřebeni. Když se stezka stáčí k finálnímu padáku, usedám ke své poslední snídani s výhledem.
Nespěchám. Po dlouhé snídani začínám sestupovat posledních 800 výškových metrů, ze začátku dost zprudka. Ne moc rychle, protože je pode mnou tu a tam prudký sráz.
Několikrát přejdu silnici, ale stezka se jí co může vyhýbá. Jsem docela rád, že to jdu takhle po ránu a ne v plném slunci. Ve finále se dostávám mezi vinice.
A najednou jsem tam, ve městě Banyuls-sur-Mer. Ve čtvrt na dvanáct docházím k moři, nechám si udělat fotku, a pak už schazuji oblečení a mizím ve vodě. Vyvalím se na pláži na slunce a představuji si, jaké to je trávit takhle celou dovolenou. Já to vydržím hodinu.
Trochu se projdu po městě, okouknu místní farmářský trh, nakoupím sýr, paštiku, kuskusový salát a bagetu a usedám do stínu na promenádě s výhledem na moře. V půl druhé doráží Arnaud. Míří do moře a pak se přidá k mé hostině. Asi za hodinu přijíždí jeho kamarád Raphael z Perpignanu, odkud mi to v úterý letí. Jdeme spolu na jedno oslavný pivo.
Raphael mi nabízí, že mě do Perpignanu vezme rovnou, ale co bych tam takovou dobu dělal? Poděkuju, vezmu si kontakt, kdybych nesehnal zítra spaní (nabízí mi nocleh, ale já vždy těžce odhaduji, kdy je to míněno vážně a kdy je to jen zdvořilost). S oběma se loučím, kluci odjíždějí a já šlapu na sever stezkou podél pobřeží. Občas projdu přes pláž, občas obejdu nějakou skalku, pozoruji plachetničky, loudám se.
Po šesté dorazím do přístavního města Port-Vendres. Chtěl jsem tu přespat v kempu, ale když k němu dojdu zjišťuji, že je to pouze autokemp a…. No já nejsem moc cimprlich, ale tady spát vážně nechci. Zjišťuji, že ve městě je i Gite d’etape, tak se vyprávím tam. Moc lidí tam není a paní domu se mě hned ptá kde jsem spal včera. „No na hřebeni…“ „Takže v přírodě?“ „No… jo.“ „Takže dovnitř Tvůj batoh nesmí, ani nic z něj. Necháš do ho pěkně v boudičce na dvorku. Peníze budu prosit předem. A občanku taky. A nejdřív musíš projít sprchou!“ Tomu poslednímu se rozhodně nebráním. Když si z batohu vytahuji pytlík s čistým prádlem, ještě pečlivě kontroluje, že je skutečně čisté. No ale je pravda, že uvnitř jim to taky září čistotou. A vypadá to, že ve společné ložnici budu nakonec sám. Tady se nevaří jako na jiných ubytovnách tohoto typu, ale dostanu k dispozici kuchyňku („…a koukej potom všechno pečlivě umýt…“). Ale je tu úplný klid, kromě mě je tu jen jedna rodinka, která má samostatný pokoj a brzy vyrazí ven na večeři. Nakonec jsem rád, že jsem tu skončil, užívám si ticha a stínu na dvorku.
Vyřizuji několik telefonátů s domovem, vařím si večeři a dávám si dohromady, co musím cestou za zítřek a pozítřek načíst, abych byl ve středu v práci v obraze. Nakonec si i pěkně povídám s paní domácí, po té, co mi připomene, abych na noc uklidil propocene prádlo, které suším na lavičce. Pravda, hovoříme komickou kombinací angličtiny s němčinou, doplněné jihoevropskou „cirkusáčtinou“, ale domluvíme se. Je takový hic, že bych nejraději spal venku, ale to už by paní domácí asi kleplo. V jedenáct se odebírám na lůžko, jediný v pokoji s palandami.
21 km (celkem 791 km)
Jsme rádi, že jsi v pořádku dorazil do cíle a pořádně sis to užil 🙂 Bylo fajn, si zase číst tvé zápisky.
Tak ať se daří a třeba někdy na viděnou. Radek a Káťa.
Gratuluji, třikrát hurrá, na AT síly ještě máš?
Také gratuluji, že jsi ve zdraví došel. Moc mě bavilo ranní počtení a ty úžasné fotky!!!! Přeji šťastný návrat domů.
Lenka
Jakube, gratuluji!!! Díky za zápisky, zajímavé a čtivé jako vždy.
Gratuluji Kubo a moc děkuji za další sdílené zážitky. Krásné čtení, nádherné fotky……přeji klidný návrat do civilizace. 😀
Jakube, děkuji Vám za krásné zpestření našich letních zážitků, jste prostě báječný.!!! Těším se na Vaše další zápisky z cest. Šťastnou cestu domů. Ať se Vám daří.
Jakube, kdy a kam zase vyrazíš? 😉 Bude mi to čtení chybět… Šťastný návrat domů 🙂
To je ve hvězdách. Tentokrát jsem se rozhodl nic neoznamovat předem, aby to nedopadlo jako letos, kdy vyšla jediná cesta ze čtyř naplánovaných. Záleží na příliš mnoho elementech. Na práci, na rodinné situaci, na zdravotním stavu… Ale až to začne, určitě se to tu objeví!
Jakube moc gratuluji ! Bylo to opět super poutavé čtení. Věřím, že sis cestu užil. Mě jsi příjemně obohatil každý den tvé cesty. Děkuji ! 😊