Ve dvě v noci mne probudí krátká přeháňka. A pak druhá, zrovna když chci vstávat. Takže si ještě chvilku počkám, než se přežene. Arnaud už je fuč. Jako vždy před větším výstupem snídám před vyjitím. Vyrážím v 6:55.
Začínám hned stoupat, čeká mě 375 výškových metrů na 1,8 km.
Zpočátku jsou to septentiny, ne moc prudké a vzhledem k popularitě výstupů na Pic du Canigou extrémně pečlivě značené. 90 výškových metrů pod vrcholem nastoupí cheminée, kamenné „schody“ vytvořené ve skále v roce 1896 pomocí dynamitu. No schody… Spíš takové výčnělky po kterých se dá stoupat, ve větší části za použití všech čtyř končetin. Finále už je vyloženě dětské lezení, nijak obtížné pokud člověk netrpí závratí.
Na vrcholu u železného kříže (2.784 m.n.m.) jsem v 8:10. Pohledem na západ se loučím s horami. Dnes spadnu o 2.300 výškových metrů níž a nad 1.500 m.n.m. už se do konce výšlapu nedostanu.
Na východě už zcela jasně vidím moře, mám pocit, že si na něj mohu sáhnout.
Když vynadívám, začínám druhou stranou klesat. Cesta tam je výrazně jednodušší, řada septentin, kterými už začínají nahoru proudit davy. Měl jsem štěstí, že jsme měl na vrcholku pouze dva společníky.
V deset se dostávám k Refuge des Cortalets (2.150 m.n.m.). Tady se mi dostane ujištění, že opouštím hory a navracím se do civilizace. Nejenom že mají espresso, ale nabídnou mi k němu i čerstvý croissant. Dám si obojí. Taky si tu sundávám ortézu, kterou jsem si pro výstup na Pic du Canigou nasadil.
Nastupuji na dlouhý traverz po východní straně hřebene.
Zpočátku klesá, chvílemi jdu otevřenou krajinou, pak zase lesem. Hodně mi to připomíná cesty na PCT v jižní Kalifornii, jen je tu vše výrazně zelenější.
Cestou potkávám trosky zříceného letadla.
Stezka je nezvykle upravená, dokonce je vidět, že se na ní někdo před chvílí činil se strunovou sekačkou. A taky po chvíli potkávám čtyřčlennou partu, která na úpravě trailu pracuje. Zvuk sekačky se pak po stezce nese ještě hodně dlouho. Potkávám spoustu krav, občas provádím obzvlášť složitý tanec mezi kravinci.
Také potkám chlapíka vedoucího osla s materiálem či zásobami pro partu pracující na údržbě trailu.
Po čase se cesta ustálí přibližně mezi 1.600 – 1.700 m.n.m. a dlouho tak zůstane. Obědvám v půl druhé ve stínu přístřešku Cabane du Pinatell (1.650 m.n.m.). Jde se celou dobu příjemně, teplota se se drží do dvaceti stupňů.
Až teprve za Col de la Cirère (1.731 m.n.m.) začíná hlavní padák dne. Ale to se ještě po chvíli zastavím v Refuge de Batère (1.500 m.n.m.), kde mě čeká další důkaz návratu do civilizace. Točené pivo. Tomu neodolám a spořádám k němu tabulku čokolády. Chutě na trailu jsou občas zvrácené.
A pak klesám a klesám, někdy prudce, někdy mírněji. Kupodivu mé „zlobivé“ koleno ani jednou nezaprotestuje. Když vyprávím proti mně do kopce supícím chodcům, že je nahoře čeká točené pivo, jako bych do nich vlil novou energii. Úplně jim rozumím. Podél cesty se ozývají nezvykle hlasité cikády.
V půl osmé se konečně dostávám do výšky 470 m.n.m.. Zbývá mi přibližně kilometr do městečka Arles-sur-Tec. Nemám důvod tam na večer scházet, za ním začíná obávaný stoupák a spát ve městě se mi nechce. Chvíli mi trvá, než najdu místo k přenocování. Buďto tu není rovný placek, nebo je zarostlý křovím. Až tak po dvaceti minutách se mi jeden celkem slušný podaří najít. Situaci mi usnadňuje fakt, že dnes mohu po dlouhé době spát pod širákem a na to mi stačí menší prostor.
Při přípravě večeře si dělám čtvrtý hudebně poslechový večer. Dnes je to kontrabas George Mráze. První skladba se příznačně jmenuje Going Home. Vím že bych v hlavě ještě neměl končit. Ale dnešní pohled na moře a vědomí, že už den po návratu vlétnu do pracovního procesu mi to neulehčuje. Přesto si chci zbývajících cca 75 km užít.
Uléhám až v půl desáté. Zítra si přispím. Chci si v Arles-sur-Tec v krámě, do kterého to mám jednu míli daleko, koupit snídani. Otevírá v 7:30.
Dlouho nemůžu usnout, je tu dole pěkně teplo, i po jedenácté je stále 20°C. Zaberu až kolem půlnoci.
31 km (celkem 708 km)
Milý Jakub, je to super čítanie. Po prečítaní prvej knihy /pct/ som si objednal druhú /cdt/. Veľa zdaru prajem 🙂