Nakonec to s tou zimou není tak strašné, přestože je přes noc pod nulou. Dohodli jsme se na pozdějším startu a tak v sedm budím kluky, podle Da Bearova zvyku zpěvem Denverovi Country Road, pro změnu pěkně česky: “Veď mne dááál, cesto mááá…”. Jezero opouštíme o hodinu později. Od rána máme jasné nebe a tak to zůstane i celý den.
Za půl hodiny docházíme k odbočce údolní alternativy Spotted Bear Pass. Ale tou my se nedáme. V Leyově mapě je ještě jedna neofociální varianta. Někdo to vzal v roce 2014 přímo po hřebenu a napsal, že to docela jde. Tak to zkusíme také. No, na první kopec Redhead Peak (2.680 m.n.m.) se vyhrabeme v deset. Cesta, ani její náznak, neexistuje. Prostě “támhle je vrchol a nějak se na něj dostaň”. A tak to jde i nadále.
Jedno ale musím uznat. Výhled je to fantastickej. Nebýt snížené oblačnosti, částečně způsobené i ohněm v Glaciers, tak asi vidíme až do Kanady.
A zase, trail tady není veškerý žádný, prostě vidíme jednotlivé vrcholky a mezi nima si musíme najít cestu.
A tak jdeme, cestou necestou, morenovým polem nepolem. Jednou mi prolítne noha mezi kameny, bolestivě mezi ně zhučím, ale odnesu to jen potlučeným kolenem. Ta nádhera kolem za to stojí. Moje bolavé lýtko také zpočátku protestovalo, ale za chvíli o něm nevím. Snad za to může všechen ten adrenalin.
Trochu jsme doufali, že mimo trail nebudou vyjedené borůvky. Ale kdepak, nejsou tu skoro žádné. Da Bear tvrdí, že dospělý grizzly jich je je schopen spořádat za den až 100 kg! Ale lepší sto kilo borůvek, než sto kilo hikerů…
Občas je to spíš lezení než chůze. Naše rychlost se místy sníží na jednu míli za hodinu. Prolézat to bez jakehokoli jištění a s batohem na zádech nám davá docela zabrat.
V některých úsecích si musíme batohy podávat, protože bychom s nima neprolezli.
Pak se pode mnou kus utrhne a já už se řítím po kamenitém srázu o deset metrů níž (subjektivně mi to příjde mnohem víc). Jsem trochu potlučenej, trocha krve ze škrábanců, ale zlomenýho, ani vážněji naraženýho nic. DG!
Často musíme chodit ve velkých rozestupech, aby kamení námi uvolněné nezasáhlo toho vespod. Pomalu klesáme a po třetí se dostáváme k jezeru Sock Lake. Tady obědváme a sušíme mokré spacáky a stany ze včerejší noci.
Pak ještě jeden výrazný padák ve srázu a zase se na míli 2.827,4 napojíme na trail. Oproti právě prožitému nám připadá nesmírně nudný. Šlapeme převážně mrtvým lesem, všude teče spousta vody.
Pro nocleh si v mapě vyhlédneme jedno jezírko, ale po nějské době zjistíme, že bylo asi vyschlé a my ho minuli. Takže to balíme ve 20:15 na prvním trochu rovnějším plácku na míli 2.834. Peppermint Skunk staví stan, Da Bear věší hamaku (stromy už jsou tu zase zelené) a já si stelu pod širákem. Večeříme dlouho, dokud nevylezou hvězdy. Spát jdeme v deset. Dnešek byl na kilometry krátký, ale na zážitky jeden z nejintenzivnějích tady.
30 km (celkem 4.207 km)
Čau Jakube. Nevím, zda to bylo z piety 🙂 nebo chybou v éteru, ale někam se vytratil 21.srpen. Ležím v mapách, hltám každé Tvé slovo a chystám se na svůj CDT příští rok. Mám dojem, že musí chybět úsek podél Chinese Wall od brodu přes West Fork Sun River po My Lake (cca 22 mil). Je to tak?
Těším se na setkání 14.září na „lodi“.