Vstávání nám dnes moc nejde a tak vycházíme v 6:50. Újdeme asi 100 metrů, když si všimneme cedule zakazující kempování v oblasti u mostu. Z druhé strany jsme ji neviděli. Teď už to zpátky nevezmeme a snad jsme nezpůsobili nějakou škodu. Po deseti minutách už tradičně spatřím Da Bearovu hamaku a tak spustím na celé kolo “Country road, take me home…”, píseň, kterou Da Bear pravidelně budí své společníky. Dnes mu to za všechny oplácím, ještě vyspával. Jako včera i dnes 15 minut prokecáme.
Cesta i nadále vede širokým kaňonem podél řeky. Neprší, nebe je ale zatažené, teplota 8°C
Brzy se dostáváme do zdravého lesa. Jde se dobře, jen tančíme rituální tance mezi spoustou kobylinců. Je tu evidentně velký koňský provoz. Letáky na stromech nás ještě několikrát upozorní na přítomnost koňské mršiny a pravděpodobné koncentrace medvědů.
Mám úplné déjà vu. Strašně mi to tu připomíná Washingtonské lesy, konečně zdravé, nepožrané od kůrovce. Je zvláštní, jak si tu připadám doma, jak jsem se na trailu zabydlel. Jak říká přítel Petr K., je rozdíl, pokud jedete na trail na víkendovou či týdenní návštěvu, a nebo jestli jste na něm pět měsíců doma.
Obloha se vyjasňuje, teplota stoupá na příjemných 20°C. Po dvanácté opouštíme řeku, a začínáme stoupat, když tu mi náhle něco lupne v levém lýtku. Docela to bolí. Vyhlásím obědovou pauzu a zkoumám co povolilo. Cítím to jen v tahu. Nemůžu s tim nic dělat, jen zmenšit zátěž. Na bolest si beru ibuprofen, na povolení svalové tenze hořčík a snažím se inkriminované místo promasírovat. Uvidíme jak to půjde.
Na oběd se k nám přidává Da Bear. Společně pak dostoupáme k Čínské zdí, dlouhému skalnímu útvaru, který skutečně připomíná mohutnou hradbu.
Jdeme dlouho podél ní, co chvíli se zastavujeme, kocháme.
Kluci si chtějí vyšlápnout do jednoho průsmyku mimo trail, ale mě to lýtko i přes tři ibuptofeny (200 mg) stále bolí, nechci to pokoušet, tak si dohodneme místo k přespání a pokračuji po trailu sám.
Po sedmé docházím k jezeru My Lake a kluci dorazí půl hodiny po mě.
Je tu ohniště, kolem dost dřeva a tak si rozděláme oheň. Vzhledem k vlhkému okolí nemáme strach ze vzniku dalšího požáru.
Sedíme, kecáme, trochu ukulelím. Neustále kolem pobíhá mladý jelínek, podstrádající jakykoli pud sebezáchovy. Samozřejmě se vždy lekneme, že jde medvěd. Uvědomím si, že jsou to přesně dva roky, kdy jsem dokončil cestu po PCT. Dnes mi ke kanadské hranici zbývá něco přes 200 mil. Nevydržíme sedět moc dlouho, v půl jedenácté se nám zavírají oči. Důkladně oheň zaléváme a rozcházíme se ke svým pelechům, když tu spustí Peppermint Skunk lamentaci. Nechal si sušit spacák na stanu, ale padlo výrazně víc rosy než obvykle a spacák má úplně durch promočený. Já mám ustláno pod širákem, takže na tom nejsem o nic lépe. Stavím stan, abych si zajistil větší tepelný komfort, teplota je momentálně na 4°C. Snad to do rána nějak překlepem.
37 km (celkem 4.177 km)