Budíme se do chladného rána (4 °C), šlapat začneme v 6:40. První dvě a půl hodiny je cesta mírná. Lesnatá, stejně jako včera.
Pak prudce sestoupíme serpentinami o 300 metrů níž do údolí a hned zase vystoupáme o 610 metrů výš na hřeben (2 810 m n. m.).
A tím začne velká paráda, která až do večera neskončí.
Nahoře poobědváme, ale pak už si jen užíváme vše, co nás bavilo na Coloradu, i když jsme podstatně níž. Horské hřebeny kolem nás, jezera, cesta neustále stoupá a klesá mezi nimi. Jsou tu dokonce i úseky plné rozkvetlých květin. A sem tam i nějaký zbytek sněhu.
Dnes nám neustálé stoupání a klesání (celkem přes 3 300 metrů převýšení) nevadí. Je čeho si užívat.
Svižně mne předbíhá známá tvář. Kid! Ale ten měl být daleko napřed, vždyť mne míjel před více než dvěma měsíci (28. května) a to byl tak rychlý, že jsme se sotva stačili pozdravit.
Vypráví mi, že se snažil přejít celý CDT pod 100 dní, ale ze špatné vody onemocněl giardiózou a musel cestu na dva a půl týdne přerušit. Za odpoledne se potkáme několikrát. Taky se na jedné pauze u potoka potkáváme s Lonestarem.
Dvakrát se nám pořádně zatáhne obloha a z dálky zní hromy. Ale míjí nás to. Štěstí, jako tolikrát.
Po sedmé už bychom se zastavili, ale trvá to dalších 40 minut, než najdeme trochu rovné místo k přespání.
Vypadá to na chladnou noc, spíme na dost exponovaném plácku (míle 2355,1). Usínáme v deset unavení, ale zase jednou nadmíru spokojení.
42 km (celkem 3 604 km)