Obloha je jasná, teplota nižší než včera (6°C). Když v 6:30 vyrazíme, tušíme krásnej den. Mladým lesem a v chladu se jde skvěle, výškový profil je mírný a naše zdravotní problémy se zdají být na ústupu. To je moc dobře, protože jsem právě polkl poslední Endiaron.
Tahle idila trvá do desíti. Blížíme se k sedlu Goldstone Pass, když z mých rtů zazní několik nepublikovatelných výrazů. Z lesa pod námi, snad ani ne dvě míle od trailu spatřím stoupat kouř. Tohle je zbrusu nový požár a já ještě nebyl ohni blíž. Zatím je malý, ale to se může za chvíli změnit. Vítr fouká v opačném směru než jdeme a tak pokračujeme v cestě.
Jako zázrakem zrovna máme telefonní signál, tak volám na Forest Service, abych to oznámil, ale mluvím jen se záznamníkem, snad že je sobota. Pro jistotu píšu i mail. Ale kdy se k tomu dostanou? Raději volám i na tísňovou linku 911. Tam mne vyslechnou, zapíšou si polohu a slíbí zprávu předat. Víme, že jsme udělali maximum. Šlapeme, jako když nám hoří koudel u…. Jako když víme, že lesní požár se umí šířit rychlostí až 6,7 mil v hodině. Než vylezem na protější hřeben, kouř začne černat a jeho intenzita se zdvojnásobí. V poledne se konečně objeví vrtulník, který nad ohněm zakrouží a zase zmizí. Za půl hodiny zaslechneme letadlo, ale to už přes kopec nevidíme, doufáme jen, že vezou vodu.
V Golden Pass sejdeme z cesty, na nedaleké louce dobíráme po devatenácti mílích vodu a znovu šlapem po trailu na hřeben.
V jednu obědváme, kouř už přes terén nevidíme, doufáme, že požárníci to takhle v zárodku brzy dostanou pod kontrolu. Ještě pošleme zprávu o ohni Larry Boyovi, který by měl být tak 15 mil za námi.
Další cesta nám znovu připomene, že jdeme v horách, máme radost, že už to není tak fádní, jako minulé dny. A já si navíc pochvaluji nové boty. Altra Lone Peak je na chození v terénu opravdu o třídu lepší bota, než předchozí dva modely, ve kterých jsem šel.
Profil cesty se po přejití dvou hřebenů opět vyrovná a my se nemůžeme nabažit okolní zeleně.
Těžko bychom našli dva kontrastnější dny. Včerejšek, kdy jsme pokračovali jen silou vůle a dnešek, kdy je každý krok v krajině radostí.
Potkáváme jeden vymydlený SoBo pár (je možný, že jsme deset neděl zpátky byli taky tak čistí a nepotrhaní?), varujeme je před ohněm. Na oplátku se dozvídáme, že suchý úsek už nám zase skončil, dál je voda na každém kroku. Po sedmé překročíme potok Berry Creek a o kousek dál se pro dnešek zastavíme (míle 2.329,1)
Po obloze se sice honí nějaké mraky, ale já mám pocit, že jsem nespal pod širákem snad věčnost, chybí mi to a tak to dnes risknu.
U večeře máme skvělou náladu. Navzdory nepříjemnosti s ohněm jsme zažili jeden z nejhezčích dní na trailu. Usínám v deset.
43 km (celkem 3.562 km)
Subject:Fire!
Dear sir/madam. Fire (exclamation mark) Fire (exclamation mark) Help me (exclamation mark) 123 Caremden road.
Looking forward to hearing from you.
All the best
Maurice Moss
Přesně na tuhle scénu jsem přitom myslel a tak nějak podobně jsem to i formuloval 😉
Dobrý den Jakube,
děkujeme vám za možnost prožívat to všechno skrze váš úžasně psaný deník a nádherné fotky s vámi. Denně se těšíme na další pokračování a držíme palce, abyste ve zdraví došel a užil si každičký den na trailu.
This fire definitely got bigger since I called 911!