CDT 105. den

Obloha je jasná, teplota nižší než včera (6°C). Když v 6:30 vyrazíme, tušíme krásnej den. Mladým lesem a v chladu se jde skvěle, výškový profil je mírný a naše zdravotní problémy se zdají být na ústupu. To je moc dobře, protože jsem právě polkl poslední Endiaron.

Tahle idila trvá do desíti. Blížíme se k sedlu Goldstone Pass, když z mých rtů zazní několik nepublikovatelných výrazů. Z lesa pod námi, snad ani ne dvě míle od trailu spatřím stoupat kouř. Tohle je zbrusu nový požár a já ještě nebyl ohni blíž. Zatím je malý, ale to se může za chvíli změnit. Vítr fouká v opačném směru než jdeme a tak pokračujeme v cestě.

Jako zázrakem zrovna máme telefonní signál, tak volám na Forest Service, abych to oznámil, ale mluvím jen se záznamníkem, snad že je sobota. Pro jistotu píšu i mail. Ale kdy se k tomu dostanou? Raději volám i na tísňovou linku 911. Tam mne vyslechnou, zapíšou si polohu a slíbí zprávu předat. Víme, že jsme udělali maximum. Šlapeme, jako když nám hoří koudel u…. Jako když víme, že lesní požár se umí šířit rychlostí až 6,7 mil v hodině. Než vylezem na protější hřeben, kouř začne černat a jeho intenzita se zdvojnásobí. V poledne se konečně objeví vrtulník, který nad ohněm zakrouží a zase zmizí. Za půl hodiny zaslechneme letadlo, ale to už přes kopec nevidíme, doufáme jen, že vezou vodu.

V Golden Pass sejdeme z cesty, na nedaleké louce dobíráme po devatenácti mílích vodu a znovu šlapem po trailu na hřeben.

V jednu obědváme, kouř už přes terén nevidíme, doufáme, že požárníci to takhle v zárodku brzy dostanou pod kontrolu. Ještě pošleme zprávu o ohni Larry Boyovi, který by měl být tak 15 mil za námi.

Další cesta nám znovu připomene, že jdeme v horách, máme radost, že už to není tak fádní, jako minulé dny. A já si navíc pochvaluji nové boty. Altra Lone Peak je na chození v terénu opravdu o třídu lepší bota, než předchozí dva modely, ve kterých jsem šel.

Profil cesty se po přejití dvou hřebenů opět vyrovná a my se nemůžeme nabažit okolní zeleně.

Těžko bychom našli dva kontrastnější dny. Včerejšek, kdy jsme pokračovali jen silou vůle a dnešek, kdy je každý krok v krajině radostí.

Potkáváme jeden vymydlený SoBo pár (je možný, že jsme deset neděl zpátky byli taky tak čistí a nepotrhaní?), varujeme je před ohněm. Na oplátku se dozvídáme, že suchý úsek už nám zase skončil, dál je voda na každém kroku. Po sedmé překročíme potok Berry Creek a o kousek dál se pro dnešek zastavíme (míle 2.329,1)

Po obloze se sice honí nějaké mraky, ale já mám pocit, že jsem nespal pod širákem snad věčnost, chybí mi to a tak to dnes risknu.

U večeře máme skvělou náladu. Navzdory nepříjemnosti s ohněm jsme zažili jeden z nejhezčích dní na trailu. Usínám v deset.

43 km (celkem 3.562 km)